Dopolední páteční výprava začala nešťastně podvrknutým kotníkem, který jsem pak chladil v průběhu lovu a brodění a mezitím odlovoval zejména potočáky cca 10ks ve velikostech mezi 20-35cm, pár okounů a dva tlouště. Ryby, o které jsem se snažil tj. duhák, štika se neukázaly, ale za to jsem se krásně vykoupal při traverzu, kdy jsem se zachytil o trávu (v atomkeckách a ve věcech s telefonem, foťákem atd...), ale bez větších úhon jsem vše zmáknul a pak se hodinku sušil u blízkého jezu.
   Tam se zjevil kouzelný dědeček o berli, který se v mžiku rozpovídal, kdy, co a jak tam kdy před lety nachytal ...
Během poměrně krátké chvíle jsem se tak dozvěděl o cejnech a kaprech mazácích, kteří tam bývali a snad ještě jsou nad jezem, pod jezem pak před mými zraky skotačila tisícihlavá hejna plotic, zástupy pstruhů, úhořů a štik. Úplně jsem zasnil, mezitím trochu oschnul do použitelné podoby a vyrazil do nedaleké vsi, kde jsem chtěl zapátrat po pivu ....
Jak říká staré přísloví : Kdo hledá, najde ..., našel jsem i já. Na návsi byla toho času schůze obyvatel obce a pod jedním ze dvou stanů se čepovalo ... pivo za 13Kč jsem už dlouho nepotkal, zelená 12Kč, fernet 14Kč a tak bych mohl pokračovat dál ... 
No nebylo to skvělé ???
   Abych si pak užil víkend alespoň ještě trošku rybářsky, vyrázli jsme druhý den s polovičkou na prochajdu okolo vody samosebou, že vlačák šel také s námi. Vzhledem k tomu, že jsem samotnému lovu moc intenzity nevěnoval, tak jsem si sáhl pouze na čtyři okouny a jednu kudličku. Včera jsem se pak dostal k vodě asi na hoďku odpoledne a kupodivu jsem si během toho času sáhnul na deset ryb ve složení 3 x candátek, 2 x štika a 5 x okoun, což bylo úplně tak akorát na to, abych si šel dát jedno dvě orosené.
   Všechno si tam plove dál. (Nějaký to foto taky dodám)

Komentář ke článku (8)

   Nedočkaví, nadržení, připravení a vybavení množstvím prutů, nástrah a dalších serepetiček  až cestovní dodávka kapely M.Y. Music naříkala jsme přeci jen v úterý 28.7. vyrazili za kýženým cílem - poloostrovem Sv. Anny na otavské větvi Orlíka - kde jsme se chystali poměřit zejména s osádkou místních dravců. Společnost na cestě i v průběhu pobytu nám tvořily zejména všelijaké druhy obtížného hmyzu ve složení vosa, sršeň, komár, muchnička, cvrček a samosebou také nesmím opomenout naše drahé polovičky.
Cesta probíhala vcelku klidně, nebýt toho, že hned za Plzní nám upadl nahnilý výfuk hned za jeho první částí a  zvuk našeho vozu tak teprve dostal vcelku solidní upgrade. Oprava pomocí drátu byla dílem okamžiku a pokračovali jsme dále. Nu což, na místo jsme dorazili a hned vyrazili s lodí odlovit první predátory místních vod. Hladina nás však přivítala velmi nemile - přehrada plná až po okraj, po vodě plavou mraky bordelu - trávy, sláma, plasty, pyl, kmeny a větve - místy úplné plovoucí otrovy, které se po hladině během dne všelijak nevypočítatelně pohybovaly a někdy jindy úspěšné zátoky úplně zaplnily. Nu, co naplat, vzali jsme loď a šlo se na ně .... 
Bezmála dvě hodky jsme se v podvečer snažili, woblery svištěly vzduchem a chrastily pod vodou, ale kontakt s dravcem jsme prostě neměli. Abych teda nemlžil, já kontakt s dravci měl - jelikož se vyrazilo na chviličku, byl jsem jen v pantoflích, kraťasech atd, zatímco kolega Zápař byl již tradičně oděn ve smrduté atomkecky a takřka plnou polní - muchniček bylo strašně a odnesl jsem to několika klasickými štípanci s krvavým středem svědícími jako čert. Pravá noha 15ks, levá 9ks, Zápař 0 :))
To, co jsme my zjistili na vodě, věděla děvčata po návštěvě místního výčepu vzápětí a vítala nás slovy : Neberou, je moc vody - ty co tu sedí, chytali skoro non stop, nechytli nic a vypili 400piv ... 
Po prvním debaklu jsme se nevzdali a ráno jim to šli naservírovat. Jezdili jsme po vodě asi 5 hodin, házeli, hlubinili a zase ani Ň. To už Zápař nevydejchával a odpoledne vyrazil ještě výš na řeku Otavu a Vltavu, aby tam prolomil vláčecí zero - vrátil se v podvečer a Zero bylo stále aktivní. Já mezitím odlovil na protějším břehu několik plotiček a jednoho většího cejna, na šťovy pak večer dva minihádky a šel na pivo.
Čtvrtek byl pak ve znamení výletu na Zvíkov, kdy děvčata ochotně veslovala až na místo, ale atmosféra na loďce byla poněkud hustší, neboť díftky driftovaly hladinou Orlíka sem a tam, raz vpravo, raz vlevo a naše dobře míněné rady typu Ája víc - Bára míň se jim po chvíli přestaly zdát veselé a hrozilo, že se zpět vrátí jen polovina posádky. Ale vše dopadlo dobře, hrad jsme viděli, koupačka pod ním byla luxusní - jen o rybu jsme zase nezavadili :((  
V pátek to už Zápař nemohl vydržet a po přejezdu na asi 20km vzdálenou řeku se mu podařilo chytit pomocí metody přívlače několik tlouštů nevalné velikosti. Já se zatím chystal k večerní feedrové akci, o níž jsem věřil, že nám chuť spraví a tak se také stalo - při lovu nástražek odlovil Zápař první orlické dravce (bolen 20cm a okounek 7cm). Já se věnoval feedru a vcelku pravidelně jsem lapal plotičky, cejny a kapříky. Tak skončil poslední rybářský pokus před odjezdem domů směr Plzeň. Večer jsme si pak opět spravili chuť výborným polotmavým 13°Klostrmánkem ze Strakonic. 
Co nás na Orlíku naprosto zarazilo, že neexistovala absolutně žádná aktivita dravců - jestli jsme viděli zahonit pětkrát, bylo to moc, ani boleni, kteří tam dřív mlátili všude ve březích i dál na vodě, jakoby snad vymřeli :((

Ale příště jim to naservírujeme, až se z toho ...

Komentář ke článku (2)

   Jelikož už jsem od neděle trpěl abstinenčními příznaky, musel jsem se vykopat k vodě a trošku si zavláčet. Zvolil jsem řeku nedaleko a vyrazil. Než jsem tam došel, přihnala se temná mračna velikosti zaoceánských lodí a neskutečně rychle dokázaly zkompaktnět natolik, že se z nich vysypala pořádná bouřka. Naštěstí jsem to tušil a ve chvíli klidu před bouří jsem se rychle skryl do útrob blízké útulné hospůdky, kde jsem po dobu běsnění živlů urazil dva kousky a po uklidnění chvílemi dost kritické situace za okny jsem opět vyrazil k vodě.
   Svižnou chůzí jsem se za pár minut dostal až tam, kde jsem se chystal s lovem začít a protáhnout vodu pár vybranými exempláři z arsenálu mých nástrah. Jako první jsem do poměrně čisté vody s lehkým nadstavem vhodil na sestavě Catana 7-28g, 0,18mm vlasec na 2500 Stradicu  zámořské provenience dvoupalcové zelenavé kopýtko, které dostalo na daném místě poměrně dost prostoru, ale žádný kontakt se nekonal .  Nástrahu jsem tedy vyměnil za menšího woblírka gloog, kterým jsem v zápětí začal protahovat jedinou tůň v dosahu. První hod vyšel na plano a podobně to vypadalo i na podruhé, ale to se mělo v mžiku změnit. Asi tak vteřinu před tím, něž jsem chtěl zvednou špičku prutu a začít nástrahu přibližovat k hladině, wobler se najednou zastavil, jako by se zakousl do kamene. Trošku jsem prutem zatáhl a začal mazec. Přestože se záběr odehrál cca 2 metry ode mne a v relativně čisté vodě, nezahlédl jsem ani Ň. Ryba se nejprve v docela klidném tempu ode mne proti vodě a zatímco jsem si říkal : " Tak to nebude malý ... ", začala nabírat tempo a silným tahem si brala vlasec z navijáku a nabírala směr kolmo na silný proudný tah, který byl v tomto případě spíše u druhé strany řeky, ale už kousek pode mnou ohraničoval tůňku, kterou jsem prohazoval a blížil se k mému břehu. Ryba mezitím dosáhla za stálého jekotu brzdy hranice proudu a pustila se po vodě dolů. Asi v tu chvíli se moje šance snížily na nulu. Přede mnou relativně hluboká tůň, řeku dělí pro mě nepřekonatelný proud, po zarostlém břehu se za odplouvající rybou vydat nedá  a já si říkám : "Tohle už jsem kdysi zažil a dopadlo to špatně." 
Během necelé minuty doplula ryba do klidnějších patrií u druhého břeho asi 80metrů pode mnou. Tam se její odjezd  zastavil a ryba zřejmě jen neklidně projížděla  klidnější tišinou. Zkoušel jsem co jsem mohl, ale nedokázal jsem svojí sestavou vyvinout jakoukoli sílu, která by dokázala s rybou pohnout a přesvědčit ji, aby se opět vydala proti proudu ke mně do klidnějších vod. Přetahovali jsme se možná další minutu a skoro to vypadalo na remízu,  ale už jen krátce ...  Netrvalo dlouho a já ucítil v prutu lehké drcnutí a najednou bylo všem. Ryba byla pryč, aniž bych ji zahlídnul, rozklepanej jak ratlík jsem vytáhl zplihlý vlasec a na další chytání neměl náladu.
Tentokrát jsem vážně neměl šanci :(( ... ale zážitek to byl jako býk ... tohle se mi stává cca 1 x za deset let  !
Tak snad někdy příště budu mít to štěstí a rybu aspoň kouskem oka zahlédnu, takhle se můžu jen domnívat, že to byl sumec jak tele, ale kdo ví ... 



 

Komentář ke článku (10)