Během právě uplynulého víkendu se mi podařilo po delší době vyšetřit kousek času, abych se mohl věnovat rybařině poněkud víc, než během pracovních dní, kdy jsou mé příležitostné krátké výpravy omezeny zejména brzkým stmíváním, pracovní dobou, počasím a leckdy i jinak ... 
   Jelikož předpověď počasí vypadala docela slušně, odhodlal jsem se vyplnit sobotní dopoledne po delším čase  sedavým způsobem rybolovu. Cílem dopolední cca dvouhodinové vycházky byl pokus o odlovení kapříka násaďáka a i z toho důvodu jsem se vybavil pouze rohlíčkem, který jsem hodlal rybám nabízet jak prostřednictvím feederu, tak i pod splávkem v blízkosti dna.
   Cesta k vodě byla pravda poněkud krkolomná, ale na jejím konci mě vítal velmi příjemný flíček, na který jsem chodíval chytat dobře před 13-14i lety. Rozbalil jsem kvéry, usadil se, nahodil a očekával záběry. Ty se po chvilce opravdu dostavily, ale jejich původcem byl jiný rybí druh než kapr nasazený. Ano, je to tak, brali jenom a jenom cejni ve standardních velikostech cca 20-30cm. Mít s sebou bíláky byla to asi docela zábava, ale s rohlíkem to neustálé napichování místy až obtěžovalo. Ne všechny záběry se dařilo vždy seknout, ale časem jsem zjistil, že listy plavou nejen po hladině, ale i hluboko pod ní a tak jsem snad odhalil i původce většiny neproměněných záseků.
Někdy kolem půl jedenácté se objevil Baldis, který si přišel vyzvednout vezírek. To byl zřejmě správný čas pro prut se splávkem. Ten se dal pomalým způsobem do pohybu a vzápětí jsem já na druhé straně zaseknul. Na háčku začala vzdorovat ryba poněkud odlišným způsobem než všichni předchozí cejnci a já tušil, že by to mohl být onen plánovaný kapřík. Po chvíli se ryba ukázala u hladiny a Baldis, který se díval z jiného úhlu než já, zahlédl jako první žlutavé tělo lína. O pár vteřin déle jsem se přesvědčil i já, že jde skutečně o lína. Jako všichni zástupci tohoto druhu to byl krasavec a jeho 38cm mi udělalo velkou radost a Petrovi asi stejnou. Nádherná čudla, jen si ji neumím představit jako nástrahu okovanou několika trojháky velikosti pěsti. Kuliknářskou delikatesku jsem si také odpustil a tak si tam tenhle fešák plave dál. 
Kurizitkou tohoto lovu byl však plavec v červených trenkách, který bez osmělování vklouzl hladce z druhého břehu řeky do vody, tok přeplaval tam a zpět a nějakého kolegu volal : "Copa teď, to je ještě horký, super to bude tak v lednu, v únoru." Fakt borec.
Ještě toho dne jsem zaběhl na cca půl hoďky zavláčet a výsledek se dostavil, ven se kouklo 7 okounů, z nichž největší měřil cca 27cm a byl pěkně pokousanej od dravce - zřejmě štiky, která asi nebude z nejmenších ...
   Na neděli jsem pak nalil do termosky něco tatranského čaje, sebral z linky tři buchty, z kouta pak vlačák a vyrázli jsme s Ájou směr Hrachy, kde jsme se sešli s Gregorem a šli to zkusit. Výsledek se brzy dostavi a každý z nás něco rychle potrhal..., asi jediný kontakt s rybou měl Jirka, který hlásil agresivní útok na popa, leč ryba nebyla zřejmě ve formě a netrefila se ani natřikrát. Jako specialistka na trhání nástrah se ukázala Ája - za tu krátkou chvíli, co chytala utrhla dva smáčky a ještě stihla párkrát viset .
Lidí tam bylo k vidění poměrně dost, ale že by někdo něco lapil jsem naregistroval, ba ani borec s nahozenou rybkou vláčící opodál neslavil úspěch a posléze odešel.
Výlet to byl pěknej, jen ty ryby tam asi nešly ...