Právě uplynulý víkend byl dalším vhodným časem pro nějakou tu rybářskou akci.
  V sobotu ráno jsem se vypravil zase po čtrnáctidenní absenci na vodu pstruhovou, která se po vydatných deštích naneštěstí zakalila a poněkud vystoupila nad svůj obvyklý stav. Původním cílem lovu bylo pokusit se lapnout nějakého zapomenutého duháka nebo štičku, ale brzy se ukázalo, že chytit cokoli bude asi docela problém. Hned po příchodu k vodě, jsem  zjistil její aktuální stav a o možném úlovku jsem tedy měl vlastně vcelku jasno. Navíc v místech, kde bylo před třemi týdny narváno takovým způsobem, že jsem to v životě neviděl, byli již neomylně zabrozeni další dva lovící, kteří tam zjevně nebyli náhodou, jak posledně tvrdili někteří ...
   Proto jsem se radši odebral do nižších partií řeky, kde se však úspěch nedostavil a při zpáteční cestě proti toku vody jsem se v místě, kde předtím dvojice lovila, zastavil, spatřil jednu rybu velikosti cca 30cm skákat nad vodou takovým stylem, jako by byla chycená nebo ji lovil snad metrový dravec, našel odloženou krabičku bíláků, nic nechytil a šel zase vzhůru. Tam jsem odvrátil zero lapeným potočákem do třiceti cm a zbytek vymezeného času pro lov jsem už jen protelefonoval zabrozen do půli stehen v mírném proudu, aniž bych cokoli utopil, což bylo asi největším zdarem této akce, pominu-li, že jsem si vyzvedl u kámoše několik zmasilých šťov pro odpoledně-podvečerní rybolov, který jsem v průběhu zabrození domluvil s kolegou Zápařem (zde "nediskutujícím" jako Johnysax).

   Jak domluva zněla, tak se vše i uskutečnilo a někdy kolem páté odpoledne jsme již seděli na našem dobře známém revíru, kde jsem měl já v úmyslu odlovit nějakého toho kapříka za účelem jeho likvidace způsobem konzumace, případně pak hada, se kterým bych měl zřejmě podobné plány. 
 Já se za tímto účelem vybavil pouze feedry, žížalami a očekával jsem, že záběrů nebude mnoho, což vlastně bylo i mým cílem, zatímco Johny se pokoušel lapit něco na matchku se splávkem za použití takzvaných kuliček štěstí a nějakého toho bíláka.
    Pravdou je, že první cca hodinku a půl se nic moc závažného, co by stálo za zmínku, nedělo, nepočítám-li pár drbanců, jejichž realizace v podobě cvičného záseku nebyla úspěšná ani náznakem. Osobně jsem tvrdil, že když už, tak by to mohlo začít tak v půl osmý.
    Ještě před tím, než rafičky hodinek doběhly k této metě, událo se několik věcí. Podařilo se mi odlovit tlouštíka, krásného leč malého lína, vypít dvě piva a Johny se mezitím s plavanou přemístil o kousek níže po vodě, kde jsou pro tuhle techniku přeci jen o fous lepší podmínky.
    Já se také ještě stihnul přesunout o kousek níž, kde se sedělo mnohem lépe a stromy klenoucí se nade mnou mi dodávaly pocit bezpečí lůna téměř mateřského, navíc se tam několikrát plesknul kapr provokatér a šel jsem tedy po něm.          Netrvalo dlouho a záběr se vskutku dostavil, takové zde klasicky nevýrazné pohupování špičky, po kterém když zaseknete, necíte na prutě rybu hned, ale až po domotání třeba dvou-tří metrů vlasce. Tak to bylo i tentokrát a za chvíli jsem se již přetahoval s cílovou rybou, která měla po zdolání a změření ideálně konzumních šupinatých 46cm a dostala tedy plánovitě za uši. Tenhle záběr přišel za pět minut půl osmé, takže jsem moc neprohádal.
 
    Johny se mezitím rozjel a po zakrmení zdolával cejníka za cejníkem, ale velikostně to byla spíše nouze a nebýt jednoho chyceného za triko, nedalo se o žádném náročnějším zdolávání mluvit ani náhodou. Já mezitím zdolal jednoho dalšího tlouštíka o fous většího než toho prvního a těsně před závěrem času, který jsme lovu vymezili se ozval druhý feeder a po záseku se na konci návazce začal zmítat další soupeř z rodu kaprů, tentokrát o pár centimetrů delší než v prvním případě a formy lysé. Zdolání a následné vylovení rukou proběhlo opět bez problémů a tak i tento silák dostal pozvánku k nedělní večeři .
    Úhoř se toho pozdního odpoledne sice neukázal, nicméně i tak se jednalo o příjemné posezení s menším počtem záběrů i ulovených ryb, ale přesně tak to mělo být. Pravdou je, že kdykoliv jsme šli s Johnym na hady, dopadlo to tak, že se výjimečně chytil jeden a to ještě málokdy, a když už tak poměrně krátké délky a popravdě, spíše se nám slušní hadi vždy dokázali velkým obloukem vyhnout.

    V neděli odpoledne jsme pak zaskočili na jiný nedaleký revír s cílem odlovit zas něco trochu jiného, ale dříve než se naše snaha shledala s jakoukoli kladnou odezvou v podobě očekávaných úlovků, přihnala se odkudsi bouřka a nic nedala na naše přesvědčování, že to ještě chvíli prubnem a ať tedy půlhodinky počká a ještě na pár chvil se nám klidí z cesty a nekříží tak naše plány, ale veškeré naše snažení bylo marné a na intenzitě nabírající živel zakrátko ukončil naše počínání a donutil nás ke zrychlenému přesunu směrem od vody.
   
Tak tedy dopadly spojené víkendové lovy a já byl vlastně rád, jelikož jsem se doma mohl těšit na odezvu Vánoc v podobě smažených řízků a echtovní rybí polévky, tu Ája umí (i když to teoreticky nejde) vážně víc než dokonale.
 

Jak ten feeder zase jednou zamakal ...

 

     V průběhu minulého týdne se mi podařilo vyšetřit si po delší době chvíli času po práci a vyrazil jsem na blízký revír otestovat chytačku s feedrem, abych byl přesnější tak vlastně s feedrem a pickrem zároveň. Času totiž nebylo mnoho a chtěl jsem tímhle způsobem docílit více záběrů za kratší dobu. Zkrátka, měl jsem zato, že vymezený čas se musím pokusit využít v co možná největší míře. Pravdou je, že lov na dva pruty tohoto typu je leckdy už téměř kontraproduktivní, kdy jeden spíš o půlku záběrů přijde, než aby si lépe zalovil. Obavy z něčeho podobného jsem si příliš nepřipouštěl, ačkoli jsem se dvěma feedry nebyl u vody už delší čas a navíc v lokalitě, kde o záběry většinou nouze opravdu nebývá.
 

     Přípravy i výbavu jsem jako již tradičně omezil na minimum, ale stejně, to máte : pruty, navijáky, vidličky, podběrák, židli, hadr, nějaké ty drobnosti v podobě peanu, metru, papírů či bižuterie a taky něco málo krmení a krabičku bíláků. Cestou jsem se zastavil pro dvě hrsti hlíny, které jsem do futra přidal, v misce pro uchování potravin to všechno pěkně promísil a šel jsem na to.
 

     Stav vody v řece byl takřka ideální, vítr mě moc nezlobil a tak jsem se po chvíli příprav usadil na břehu, pošteloval svoje dvě tykadla a za chvíli se již v pravidelném rytmu začaly dostavovat záběry, jejichž intenzita se zdála být naprosto ideální proto, aby se s mírnými obtížemi daly efektivě obsluhovat oba pruty a neproměněných záběrů tak bylo naprosté minimum. Na picker jsem nasadil kmen 0,16mm s návazcem o kousek slabším tj. 0,14mm, průběžkou s forpasem cca 30cm dlouhým zakončeným háčkem velikosti č.12. Feeder byl osazen podobnou sestavou pouze s tím rozdílem, že na kmeni 0,18mm byla na návazci o fous silnější šestnáctka. Tady jsem na háček sice dával většinou o dva červíky navíc, ale na druhu lovených ryb, jejich velikosti či četnosti záběrů se tento drobný fakt nikterak neprojevoval a ryby spolupracovaly hned odpočátku přímo ukázkově. Během vymezené dvouhodinovky se na háčcích pravidelně střídali cejni ve velikostech mezi 35-45cm, karasi, mezi kterými měl ten nejslušnější kolem 37cm, podoustve spíše menších velikostí a v neposlední řadě posezení u vody zpestřili svojí bojovností ulovení kapři, kde největší z nich měl taky něco kolem 45cm, nicméně nejvíc z nich mi dal zabrat asi nejmenší z nich, lysec asi 42cm, který se stejně jako ostatní tohoto druhu nechal po záseku poměrně snadno přivést ke břehu, kde pak zapnul na druhý rychlostní stupeň a zdolávání se začalo protahovat nad míru přiměřenou poměrům a za dozoru a povzbuzování největší místní vydry, kotelníka Míry, jsem tedy kapříka trpělivě zdolával, abych ho nakonec po několika minutách definitvně udolal, přemohl, vylovil, zdokumentoval a pustil zpět do rodného živlu, stejně jako všechny účastníky tohoto podařeného zájezdu. 
 

     Je pravdou, že druhová pestrost této vycházky nenaplnila zcela má očekávání, ale počet zdolaných ryb a jejich na místní poměry relativně slušné velikosti byly toho zdatnou náhradou. Samozřejmě se jako již tradičně nepodařilo seknout vše, co se zajímalo o nástrahu a o několik ryb jsem v průběhu zdolávání přišel, ale přesto se na mě podívala vcelku slušná řádka ryb, jejichž počet bych odhadoval někde kolem třiceti kousků a celkovou hmotnost pak zhruba 17-18kg, což naprosto uspokojilo načas mé feedrové choutky a pozvolna se blíží čas, kdy se již bude třeba začít se věnovat také jiným rybím druhům.
     

Zajímavým fenoménem lokality, ve které jsem lovil, je značné a opakované kolísání hladiny a to mnohdy i o 30cm dolů a zase zpět. Pravdou je, že ač tam lovím už léta, zatím jsem se pořádného vysvětlení nedopátral. Jedním z vlivů bude zřejmě přítomnost turbíny u blízkého jezu, která při svém spuštění natáhne víc vody, než asi protéká přes jez obyčejně, ale pravdou je, že díky tomu zas musí téci méně vody přes jez a aby to řece o šířce cca 30m udělalo výše zmíněný rozdíl ve sloupci vody, je-li tam standardně tak 80cm, to se mi zdá poněkud nepravděpodobné. Došel jsem však tentokrát k tomu, že vlivů na kolísání výšky hladiny bude asi více a jedním z nich bude bezpochyby vítr. Nad zmíněným, cca padesát metrů širokým jezem, je poměrně dlouhý a klidný úsek a jak jsem se sám při lovu pod ním několikrát doslova na vlastní kůži přesvědčil, že fouká-li vítr proti vodě, odtéká díky tomu i přes jez méně vody. Otočí-li se v tu chvíli vítr směrem po vodě, dojde tak k efektu zcela opačnému a vítr tlačí vodu na jez a tak se stane, že během chvíle teče najednou přes jez o pěkných pár cm vody více, než v předchozím případě, což se při zúžení koryta na úseku dále pod jezem projeví ještě výraznějším rozdílem než v podjezí samotném.
     Lov jako takový hodnotím velmi pozitivně i díky tomu, že se obešel bez výraznějnějších komplikací způsobených ať již nesouhrou při lovu na dva feedrové pruty zároveň, častými vázkami, přílišným trháním či tím, že by rybky odmítaly spolupracovat. Vše fungovalo, tak jak mělo a všehovšudy jsem převazoval jeden utržený háček a to bylo asi tak vše, co se během téhle krátké výpravy dalo smysluplně stihnout. 
   Na závěr se na mě připlavala podívat i štika, toho času již v pokročilejším stadiu rozkladu, škoda jí .