Líčení
„Na líčení jsem já kanón,“ vyrušilo nás z ničeho nic během důvěrného rozhovoru s kolegou a od vedlejšího pivem a rumem nasáklého stolu, který svým stářím a sešlostí jakoby zdůrazňoval, že osoba, jejíž kosmatá ústa tato věta opustila, také již leccos pamatuje a snad i o té velké vojně s Turkem by za dlouhých zimních večerů dokázala se zaujetím vyprávět snad celé celičké hodiny a jelikož to byla vojna tuze dlouhá, nebylo by divu, kdyby se takové poutavé vyprávění podané s nevšedním nadhledem pamětníka protáhlo až do časného rána, kdy pak za počínajícího cvrkotu všelikerého zpěvného ptactva máme plnou hlavu dojmů a zasněné oči plné hvězd, trávy a prachu z dlouhých cest po době dávno minulé.
Přerušil jsem tedy drobným pokynutím levé ruky svého po pravici sedícího známého, dávajíc mu tak najevo, že by to mohlo být zajímavé, pokud se tedy děd odhodlá a něco nám o svém líčení povypráví a bude-li v dobrém rozmaru, možná i kouskem pantomimy své historky obohatí, aby byla popisovaná situace co možná nejvěrněji zobrazena a přiblížena.
Spolusedící kolega byl zřejmě shodného názoru a tak do hospodského přítmí prosvětleného pouze nažloutlým a mihotavým světlem několika umaštěných žárovek, které ta nejlepší léta měly již dávno za sebou, mohla začít proudit slova zmíněného staršího pána, jehož si pro tentokrát dovolím nazývat kmetem, neboť při důkladném zkoumání jeho osoby se člověk stále nemohl zbavit silného dojmu, že jeho vous je poněkud delší, než by měl být, tváře propadlé víc, než je zdrávo, uši odstávající naopak méně, než se na první pohled jevilo, vrásky hlubší, než by se zdálo být možné, až by jeden čekal, že skrz ně bude možné zmíněnou osobu prohlédnout a snad jen alkoholem podkalené rybí oči se zdály být opravdu takové jaké jsou, ale ani na tento fakt bych raději nepřísahal, neb by se mohlo jednat o nějaký eskamotérský trik a už babička mi vždycky radila, abych si zejména na eskamotéry dával setsakramentsky velký pozor !
Po chvíli mlčení, kterou si tento veterán vzal zřejmě na rozmyšlenou, aby si po letech srovnal myšlenky, se začala z jeho vrásčitých úst linout slova, na která jsme dychtivě čekali a rázem jsme se ocitli ve spárech jeho vyprávění a hltali každou jeho hlásku.
Ono to není jen tak, řeklo by se líčení, ale to má úplné přehršle všelikterých a rozličných způsobů, možností, variant, sestav a bůh ví, čeho všeho ještě, že kdyby se někdo rozhodl takové líčení důkladně popsat, těžko kdy se mu to podaří a to ani nemluvím o jeho odnožích, které již dávno upadly v zapomnění a ani já je nepamatuju ... A že už něco pamatuju !
Ale pojďme k rybám a líčení na ně, povím Vám mladí pánové, jak jsem líčíval já, když jsem na ně ještě chodil a jakoby se zasnil, dodal, … k malebně se vinoucím meandrům nedaleké nížinné říčky u blízkého splavu.
Ze všech zástupců vodní říše mi učarovaly zejména dravé druhy ryb a právě líčení na ně bylo nebo snad ještě je tím největším pošušňáním, jaké jsem mohl u své oblíbené vody zažívat.
Mezitím si nechal stařík poručit další pivo s rumem a netrvalo dlouho, když po řádném usrknutí po odfouknutí načechrané pěny vysrknul i kalíšek toho nejostřejšího bramborového moku jaký osada znala.
Z našich dravejch ryb můžeš, mladej, líčit na každou, ale zdaleka ne každou můžeš chytit ! To máte, kluci, líčení na štiku, sumce, úhoře, okouna nebo candáta, potažmo i bolena, i když ten spíš prohání hejna ouklejí těsně pod hladinou a na nalíčenou rybku dělá maximálně dlouhý nos. Všehovšudy si pamatuju jednoho jedinýho, kterýho jsem dokázal ošálit a moji nalíčenou rybku slupnul. Co se týká příslušníků vokounovitejch, na ně jsem až tak moc nelíčil, jelikož dravec mému srdci nejbližší byl hlavně velkej sumec a nekorunovaná královna našich sladkejch vod – zubatá štika, která pak jako nejagresivnější predátor našich vod bejvala taky mým nejčastějším úlovkem, což bylo zcela jistojistě daný i tím, že živá kořist je pro ní zkrátka nejpřirozenější potravou a mnohdy je při lovu natolik slepá, že chytit ji je opravdu dílem okamžiku. Ale teď už mi, kamarádi, trošku vyprahlo a jazyk se mi lepí k patru, to by bodlo jedno orosený a kdyby tuhle soused pustil kapánek rumu, hned by se nám líp povídalo. Koupili jsme dědkovi tedy pivo a rum a čekali s neutuchajícím zájmem, co z něj ještě vypadne.
Po tom, co si řádně přihnul z obou sklenic zároveň, rozpovídal se dál, jak že to tehdá bylo.
Jo a s těma sumcema jsem Vám to klucka řikal ? Že ne ? Tak hele, já tady několik sezon po sobě čistil řeku od sumců tak, že jsem vždycky rozvezl po řece pár míčů, pod který jsem zavěsil rybu na háku a ráno jsem se pak jel podívat, jak že to přes noc dopadlo a věřte, dopadlo to většinou tak, že jsem ryby ani nemohl odnést. Ne snad proto, že bych žádnou neslovil, ale pod jejich tíhou nebylo možný vytáhnout je žebřiňáku do kopce nad řekou, až mi kolikrát musel přijet na pomoc vozka se dvěma pivovarskejma valachama.
Nebylo by tam ještě jedno zrzavý ?
No víte, my už asi budeme muset jít, ty naše holky by o nás asi měly strach, už je přeci jen dost pozdě …
A to jste mi vlastně připomněli, že já už tady nějakej čásek marně líčím na jednu pohlednou důchodkyni vod vedle, vona je už nějakej dobu sama a vždycky se tu takhle pozdějc staví na jedno malý a já už ji mám pár tejnů v merku a ona furt nic. A bacha, už jde.
Naše zraky se zvedly a od starce zamířily k právě se otvírajícím dveřím, do kterých vstoupila na svůj věk pohledná a přívětivá starší dáma a u baru si objednala již zmíňovanou malou dvanáctku.
Snad dědovi naše přítomnost dodala odvahy a rozhodl se svoji favoritku konečně oslovit a se slovy teď anebo nikdy prudce vstal a to právě neměl dělat ! Jeho stářím a alkoholem zmožené tělo se zcela nekontrolovatelně sesunulo k zemi přímo k nohám výše uvedené paní. Ta, vidíc svíjet se nedaleko svých kotníků tak zuboženou lidskou bytost, sebrala veškeré morální i fyzické síly a dobráckým hlasem špitla : „Tak pojď ty moulo, já se o tebe postarám, takhle bys mi zvlčil !“
Zavěsila si ho do rámě a volným krokem napodobujícím kroky tiché lesní šelmy si jej odváděla do svého hnízdečka a od těch dob už nedali jeden bez druhého ani ránu !
Jak šetřit vlasec při feedrování ?
Při lovu na feeder dochází často k poškození koncové části kmenového vlasce cca 1-3m od návazce a to zejména při přípravě k nahození sestavy s naplněným krmítkem. Poškození spočívá hlavně v překroucení a oslabení této části vlasce při jeho protahováním skrz očka. Základem je udržovat očka v čistotě, čímž tento problém z menší části odstraníme, jak mu ale předcházet co nejlépe, to se pokusím popsat v textu níže. Při plnění krmítka bývá zvykem mít vytažený vlasec cca na délku prutu, aby bylo možno bez problémů a zbytečných pohybů manipulovat s krmítkem. Právě po jeho naplnění pak dojde k navinutí 1-2m zatíženého vlasce, aby bylo možno nahodit a při této činnosti dochází k největšímu poškození kmenu. Toto lze poměrně snadno odstranit, pokud naplněné krmítko položíme po zhoupnutí prutu stranou na břeh vedle sebe a dovineme volný vlasec při sklánění špičky ke krmítku tak, aby nedošlo k jeho otírání o suchá očka,zatížená jeho vahou, načež pohodlně nahazujeme. Tímto způsobem si ušetříme zbytečně časté převazování, zkracování kmenového vlasce a mnohdy i ztátu pěkné ryby. Jsou samosebou lokality, kde toto vzhledem k pobřežnímu porostu praktikovat nelze, také závodník ve feedru možná namítne, že by se takto zbytečně zdržoval, ale běžnému lovícímu by nemělo nic bránit, aby si tento způsob vyzkoušel a posoudil rozdíl.
Vyprošťování uváznutých vláčecích nástrah
Pro záchranu nástrah z vázek bez rozdílu jejich druhu je první možností zkusit je vyprostit takzvaně z druhé strany, tj pokud to lze po břehu či vodou obejít místo vázky a zkusit ji uvolnit tahem či mírným švihem z opačného směru. Jsou-li háčky zachycené mezi kameny, většinou se záchrana podaří. Plovoucím woblerům stačí mnohdy jen povolit a uvolní se z vázky díky svým plovoucím vlastnostem, několikrát už stoupání wobleru z vázky skončilo krásným záběrem štiky. Pokud jej však zasekneme natvrdo do pařezu, nezbývá než použít vyprošťovač nástrah ať už zakoupený či vlastnoručně vyrobený, nicméně jeho funkčnost je limitována vzdáleností vázky od břehu a nejlepších výsledků při jeho použití dosáhneme určitě z lodi. Ten na fotce je vcelku funkční a jeho pořízení vyšlo na cca 88,-Kč.
Několikrát jsem na tekoucí vodě s úspěchem praktikoval otevření navijáku a puštění několika metrů vlasce po vodě za místo vázky, načež pak při zavřeném překlapěči imitujeme zásek a pytel na vlasci vzniklý pak vytvoří protitah opačným směrem a nástraha je také leckdy venku.
Na podobném principu funguje i posílání např. věnečku z vrbových proutků po vlasci za vázku, (zde experti nahrazují vrbu největším plovoucím woblerem z výbavy, čímž se vyhnou případnému postihu ze strany RS za poškození pobřežních porostů ) načež opět následuje zásek.
Další možností je pak tzv. vystřelení nástrahy – kdy při vázce napneme vlasec na maximální možnou míru a vzápětí jej co nejrychleji uvolníme, což mi funguje nejčastěji u gum.
Na závěr si neodpustím důležité upozornění, které má význam zejména při neúspěšném vyprošťování, kdy se rozhodneme nástrahu definitivně „urvat“. Výrazně doporučuji, se při trhání – hlavně pak na mělčí vodě a při použití gum a plechu (woblery přeci jen kladou vodě větší odpor a riziko zranění není tak velké) – nedívat směrem, kde nástraha vázne, nýbrž se otočit bokem, případně zády a vyvarovat se tak možné zranění, které by taky mohlo přerušit náš rybolov na delší dobu, než bychom si přáli.
Jak zachránit splávek při vázce ?
Tento zajímavý trik používám již více než 20let pro záchranu pevných typů splávků.Je vcelku jedno, jestli se jedná o typ, který je uchycený bužírkou ve spodní části nebo proříznutý kus typu káča.
Při vázce za háček či zátěž (ne za splávek) ve větší vzdálenosti, kdy není možné stáhnout splávek přímo rukou a pak trhat a čekat, kde to povolí, postupujeme (za předpokladu lovu ze břehu) následovně :
Napneme vlasec mezi vázkou a špičkou prutu, ideálně sklopíme špičku k hladině ve směru vázky a hodně si namočíme ruce - to je důležité, jelikož suché ruce tady nefungují – a těmato mokrýma rukama střídavě „masírujeme“ vlasec před špičkou prutu, jako bychom jej přitahovali k sobě v poměrně svižném tempu – zjednodušeně protahujeme jej mezi prsty směrem k sobě za použití menší síly. Ruce namáčíme raději častěji než méně a za chvilku se již z vody vynoří náš splávek a blíží se k našim rukám – špičce prutu. Jakmile se ocitne v dosahu, stáhneme jej a bez obav o jeho ztrátu trháme zbytek sestavy.
Následkem zachránění splávku je sice občasné prodření bužírky, ale splávek je přeci jen cennější.
Sice na Vás možná budou někteří lidé koukat při této činnosti s ťukáním na čelo, ale účel světí prostředky a tento způsob funguje naprosto spolehlivě.