Co člověk to originál, co jedinec to jiný názor, přístup a hlavně, každý má jiné pořadí ...
V diskusi můžete zveřejnit Vaši vlastní průkaznou dokumentaci, aby Vám mohlo být uvěřeno.

Komentář ke článku (0)

  Jelikož je MRK velmi mocný a jako jednomu z mála mi zprostředkoval setkání s místní žijící legendou, A.D., nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o pár postřehů z deníku jeho rybářské latiny, zkušeností, rad a oblíbených rybolovných stylů, jelikož o této chodící studnici moudrosti zahrnující veskrze všechny obory by bylo možné sepsat jedním vrzem dílo rozsahu slušně obsáhlé encyklopedie či Dietlovských Synů a dcer Jakuba Skláře.

    Už první seznámení zde na netu naznačilo, že nepůjde jen tak o nějakého rybáře. Jeho široký     rozhled, ochota vždy a každému ve všem poradit, roztodivné historky hraničící místy až s utopií ba i to, že chytá poměrně krátce, to vše svědčilo o tom, že jsem konečně dostal tu správnou možnost něco nového se přiučit a být tichým svědkem pravého mistrovství skutečného nestora zdejšího rybářského serveru.

   Nicméně do doby, než jsem se v loňském roce odhodlal vyrazit do lázeňského města s redukovanou rybářskou výbavou na plánované posezení s A.D., mi veškeré tyto bližší detaily zůstávaly stejně jako Vám dokonale utajeny.

   A někdy vloni v dubnu se to stalo. Kráčím si takhle po hrázi Knížecího rybníka a na telefonu vyťukávám číslo na legendu jediné místní vody. A tu náhle již vím, s kým mám tu čest. Musím říci, že jsem zprvu poněkud překvapen, neboť údaje z MRKu hovořily o osobě věku něco přes 40let, zatímco mé oči nevěřícně odhadují věk někde cca o 20let výš. Toto zjištění mě zmátlo natolik, že jsem v tu chvíli zapomněl, je-li to Robert nebo Radek a tak jsem radši obě jména pravidelně střídal, abych se alespoň tu a tam trefil.

   Nevysoký, štíhlý, usměvavý, vyprávěcí, místy snad trošičku méně obratný než by bylo v danou chvíli vhodné, na kole se k vodě dopravující, s cigaretkou v koutku usazenou, v maskáči oděný, v gumáky obutý - takový je ve zkratce Anýzový dědek.

    Na úvod bych asi měl zmínit, že A.D. je poměrně plachý a obecně se mu stává spousta věcí, které se obyčejným smrtelníkům většinou nepřihodí v tak kumulované míře. Ještě před mým příjezdem, jsem byl např. obeznámen s tím, abych si vzal nějaké pořádné galoše nebo gumáky, jelikož je tam všude strašně bahna atd., jenže já chodím radši na lehko v pantoflích a tak :-(( A tak to šlo i bez gumáků ...
   V určitou dobu prý není možné vůbec chytat, jak tam žerou komáři a ostatní havěť a to je A.D. nadopovaný každodenně paličkou česneku, ale řekl bych, že tam koušou tak nějak normálně a to jdu k vodě většinou v kraťasech …

    Šíleným způsobem tam buzeruje RS, pravda, kontrolu jsem zaznamenal, ale nic víc – za to A.D. byl údajně kárán za starou ledničku odloženou nedaleko jeho lovného místa …

  A komu jinému se mohlo stát to, že mu při bouřce sjede po vlasci blesk a zničí mu hlásič, to snad ani nemusím zmiňovat.  No a jako perličku nesmím opomenout příhodu, kdy byl při rozvozu letáků zastaven policií s tím, že má sjeté gumy na kole. 

  Jako další se mi z jeho vyprávění zdálo poněkud nepřiměřené, kolik že to nachytá kaprů na třpytku (při jedné vycházce v létě 2009 mi jich hlásil asi pět, sice postupně slevoval, ale i to se nakonec vysvětlilo, bo MRK ví vše           -           

 Ale za kuriozitku považuji toto:
    Loni v listopadu (2009), když jsem se tzv.loučil s vodou, jsem při vláčeni najednou ucítil, jak mi prut ztěžknul v ruce. Zaseknu jemně, aby plandavka poskočila a najednou se prut prudce ohne bez jízdy šňůry (jen prokluz). Říkám si:" To zas bude pěknej dřevoř!" a pomalu, abych nezlomil prut, navíjím šňůru na cívku. Když jsem ji svinul k sobě, tak na plandavce visel za tlamu kapr 45cm a ještě mu z tlamy visela srkačka s 50m vlasce a šokovky.
Byl to můj zatím jediný kapr chyceny na třpytku regulerně za tlamu. (Copyright A.D.)

  Ačkoli by se mohlo zdát, že ten, kdo vždy a rád poradí a na příslušný bod rybářského řádu poukáže, se jím také sám bude řídit, ale není tomu zcela tak. Děd nemá problém s tím, aby si v dubnu nastražil marmišku, případně aby pro lov nástražek využil drobné chovné potoky v okolí.

     Co se výbavy k lovu týká, nepřísluší mi, abych ji jakýmkoli způsobem hodnotil. Mohu pouze říci, že dostat na kole k vodě tolik krámů musí dát docela dost práce, skoro bych věřil, že musí jezdit nadvakrát, ale přesto jeden až dva kousky stojí za zmínku. Prvním je pro zdolání ryb určený podběrák složený zřejmě ze dvou kusů různých výrobců, což se projevuje tak, že pravidelně jedna jeho polovina zůstane někde pod vodou. Dalším kusem, který mne zaujal je tzv. UU – neboli univerzální ubíječ vyrobený z hokejky – tudíž o osudu úlovku je tímto poměrně jasno a sám jsem viděl, jak tato zbraň výborně plní funkci, pro niž byla určena.

        K samotné technice lovu se zmíním v několika následujících větách. Obyčejně sedává A.D. u své domácí vody (která je mimo jiné jeho jediným lovištěm a je tedy až zarážející, že A.D. dokáže poradit jak na to na přehradě, řece, pstruhovce a vlastně i kdekoliv jinde:-) s kaprovým teleskopem osazeným swingerem a feedrovým prutem jištěným pro sichr policistou a pípákem. Háky obalené kukuřicí, červíky případně kočičím žrádlem tak, že víc už by to asi ani nešlo. Nához a další činnosti s rybolovem související vyvolají spíše úsměv než obdiv hodný mistra. Inu posuďte sami. Při náhozu je délka vlasce téměř rovna délce prutu, to celé se dá za záda, načež následuje švih a kdo již někdy nahazoval, ví že to není žádná švanda. Každopádně svému bezprostřednímu okolí je při této činnosti poměrně nebezpečný. O to víc mě jednou zarazilo, že pronesl myšlenku, jak by asi tak nahodil do vzdálenosti nějakých 90-100m, kde je zakrmeno a jak by to měl asi navázat.

    No, pravda je asi taková, že při maximální snaze dokáže nahodit možná k 50ti metrům do dálky i do výšky zároveň, vzápětí překlopí naviják a začne mohutně stáčet vlasec, při čemž stáhne nástrahu cca do vzdálenosti cca 15m od břehu. Při lovu se swingerem a následném záběru to vypadá asi tak, že vzhledem k velmi povolenému baitu není skoro možné, aby jej ryba vyšponovala pod prut, neboť vlasec se stále odvíjí z absolutně uvolněné brzdy a jak to vypadá při záseku s volným baitem si asi umíte představit J. Pravdou je, že při těch několika málo společných chytačkách jsem se vždy výborně bavil a to jak na živo, tak i z vyprávění, protože asi jen málokterý rybář se nedobrovolně koupal tolikrát jako on.

     Co se týká úlovků, tak mezi ty jeho nejčastější patří oblíbení dřevoři, jinak jsem ho popravdě mnoho ryb ulovit neviděl a to ani když braly vcelku dobře. Poprvé, když jsme spolu chytali nechytil prakticky nic, zatímco já tahal cejníky, ploťky, lína (načež mi druhý den psal, že je škoda, že se mi nedařilo, ač já byl s premiérou spokojen), druhdy zase kapříky. Troufnu si tvrdit, že objeví-li se v jeho úlovku „jedlý“ kus, je o jeho osudu předem rozhodnuto, jak jsem se mohl u jediných dvou kapříků velikosti cca 38cm na vlastní oči přesvědčit.

   Každopádně Knížecí rybník i jeho nestor skutečně stojí za návštěvu a pokud Vaše polovičky radši na kolonádu než k vodě, dejte jim volnost a vyražte si zalovit na revír opředený legendou.

P.S. Věřím, že Anděd se i na základě tohoto článku pousměje nad svým internetovým rybářským „mistrovstvím“ a vezme si alespoň některé ze svých rad k srdci.      

Komentář ke článku (167)