Tak jako každý rok přináší mlhavá podzimní rána, plískanice a barevnou směs opadaného listí, nebyl ani tento výjimkou a v průběhu listopadu se nazadržitelné chystání přírody na zimu začalo zdáti ještě nezadržitelnějším.
   A jak už tomu také každý rok bývá, mistr Ochi-taki (čti Oči-taky) vyhlédl při šálku dobrého saké z útulných komnat svého rozlehlého domu a viděl, že na něj čeká venku pořádná porce práce. A tak náš milý mistr Ochi-taki navlékl na své nevysoké tělo zbrusu novou montérkovou kombinézu oranžové barvy doplněnou o žlutohnědou čepici s krátkým stínítkem, z blízké kůlny vyňal velké koště a pustil do zametání opadaného listí z cesty svojí zahrady a přilehlého okolí domu. Jelikož tuto činnost neprovozoval mistr Ochi-taki poprvé, šla mu pěkně od ruky a co chvíli nakupil pěknou hromádku a postupoval dál a dál. Kolem poledního si udělal krátkou přestávku, aby popil něco jasmínového čaje, pojedl něco málo sušenek a posílen touto svačinou se opět vrh do zametání spadaného listí zabarveného do všemožných podzimních tónů. V průběhu toho dne pracoval mistr Ochi-taki s nezdolnou silou a než se přiblížil podvečer, bylo všechno listí smeteno a vyrovnáno do úhledných hromádek, jež byly jedna s druhou v naprosto přesném zákrytu, inu nedalo se zapřít, že mistr Ochi-taki prožil velkou část života coby vysoký vojenský důstojník u oddílu kamikadze a přísná vojenská výchova v něm přetrvávala i nyní na penzi.
   Mistr Ochi-taki byl spokojen a se zalíbením si prohlížel výsledek své právě skončené práce a rozhodl se, že si zapálí cigeretu. Škrtl zápalkou a ta díky mírnému závanu větru zhasla. Zkusil druhou, třetí, další a vše zústalo bez úspěchu. Vzduchem začalo poletovat první shrabané listí a vítr nabýval na síle. Netrvalo dlouho a celodenní práce mistra Ochi-taki se v několika málo minutách proměnila v koberec pokrývající beze zbytku celé okolí jeho domu.
  " Ale co, alespoň se můžu těšit na zítřek na další skvělé zametání," pomyslel si mistr Ochi-taki...
 

Komentář ke článku (0)