Knapíkův bloczech

Zásah na Mži ve Stříbře

13.7.2016 NOVINKA Aktualitky, Trvalý odkaz

Soutěž o tuze velký wobler

7.8.2013 NOVINKA Aktualitky, Trvalý odkaz

Na přiložených fotografiích naleznete ryby neurčité délky.
Pokud máte zájem si zasoutěžit s ostatními, pošlete své tipy jejich délky do diskuse a ten, kdo se v součtu všech čtyř délek přiblíží nejvíc realitě, bude po zásluze odměněn ...
 

Komentář ke článku (68)

Anketa:Štika na čtvrtém obrázku měří :
A) 58cm 24%
B) 60cm 13%
C) 62cm 9%
D) 64cm 11%
E) 66cm 13%
F) 68cm 11%
G) 70cm 4%
H) 72cm 9%
I) 74cm 5%
J) 76cm 2%
Hlasovalo 55 čtenářů.

Kníry rostou do světa

17.5.2013 NOVINKA Aktualitky, Trvalý odkaz

  Světlo světa spatřilo ryze pánské uskupení, jež pro své účinkování zvolilo jméno Kníry. Ano, tato výhradně mužská dominanta zdobící tvář nejednoho pána už jede a nebude jistě dlouho trvat a i Vám bude zprostředkován nevšední nejen hudební zážitek spojený se shlédnutím jejich originálního vystoupení. Tzv. šovinistický moustache rock´n´roll není však určen pouze a jen výhradně pro pánské publikum, ale zalíbení v něm našly i leckteré "ženy".

Vyprodaná pramiéra v plzeňském klubu Pod Lampou je více než kvalitní reklama sama o sobě.

!!! SVĚTU KNÍR !!!

http://bandzone.cz/kniry

A ty ženo nezapomínej : "Když nemáš žádný záliby, můžem jít spolu na ryby ..."

Komentář ke článku (2)

Prase na Hrachách

5.5.2011 NOVINKA Aktualitky, Trvalý odkaz

   Nemějte obavy, že jsem se při psaní tohoto krátkého článku, který snad nebude delší, než by mohlo být zdrávo, nechal unést a měl by snad podle svého titulu příslušet spíš do kolonky chovatelství domácího zvířectva, ale vážně tomu tak není a tohle krátké pojednání bude o jednom z nás, členu rybářského svazu a aktivním „rybáři“.

   Tak jsem si tuhle sobotu vyrazil po ránu sednout na pláž přehrady Hracholusky nedaleko hráze, kam si zajdu občas tak nějak pohodově zachytat. Na místě už tou dobou posedávali starší pánové a tak jsem si sednul pár desítek metrů stranou, abych je snad nerušil a vyhnul se tak i případným konfliktům způsobeným přehozením se. Chlapíky jsem, jak už bývá mým zvykem, slušně pozdravil a usadil se tedy nedaleko nich. 

   Nedělo se nic netradičního, občas se vytáhl malý kapřík nebo cejn  a co jsem si všimnul, asi se všechny chycené ryby i vrátily zpátky do vody. Po chvíli jeden z rybářů zasekl a bez většího odporu vytáhl po chvíli nějakou rybu odhadem 40-50cm dlouhou. Na vzdálenost, která nás dělila jsem rybu sice nepoznal ale to, o jaký druh se jedná mi prozradil lovec sám, když zvesela zahlásil : „Bolen na rohlík, toho už jsem dlouho nechytil“ a následovala rána tupým předmětem

   Druhý rybář mu úlovek okouknul, pochválil a vrátil se na své místo.

   Kdybych byl prudší povahy, asi bych neotálel a bez zábran bych dal chlápkovi navzdory jeho věku zcela seriózně po tlamě, nicméně mě nasral jako už dlouho nikdo. 

  Ve vteřině jsem velice hlasitě zahlásil, není-li náhodou třeba právě hájení ?!?! 

   Nato jsem v tu chvíli zaslechl od pána jeho jediná slova a jak asi správně tušíte, nezmohl se na víc, než na rádoby alibistickou výmluvu, že je to přeci škodná. Tím náš dialog skončil a zůstalo už jen u mého monologu, kdy jsem se tomu pánskému přirození pokusil slušně vysvětlit, že jedinou škodnou v dané lokalitě je on a doporučil jsem mu vrácení rybářských papírů a naopak zajištění si papírů na hlavu. Jelikož jsem vážně solidně vypěnil, přešla mě na další chytání jakákoli chuť, sbalil jsem se a před odchodem jsem dědkovi z očí do očí oznámil, že je to masařský prase a s těmito slovy jsem se s ním i rozloučil.

   O tom, že z jara je bolen vcelku snadno lovitelnou rohlíkovou rybou, není třeba vést sporu a v některých lokalitách by nebyl problém nachytat této „škodné“ např. i desítky kusů a jsem přesvědčen o tom, že podobný člověk by si svojí jednoduchou argumentací obhájil zabití a přisvojení si každého z nich. Stejně tak si nedělám iluze o osudech jiných zajímavých ryb ulovených v době hájení, nedosahujících stanovené lovné míry nebo přesahující povolený denní limit úlovků. Ať si říká, kdo chce, co chce, příležitost dělá zloděje a v stejně tak i pytláka a tenhle druh zlodějů s papírama je snad ze všeho nejhorší.

    Ano, je to bezpochyby morální dilema, ke kterému se někdy dostaneme,  jestli si pak např. ponechat pětikilového candáta chyceného 14.6. na mimopstruhové vodě nebo jej se slzou v oku pustit a spokojit se s nezapomenutelným zážitkem. A tenhle duel si v sobě musí vybojovat každý sám. Bohužel pro spoustu lidí je ryba pořád prostě jenom kus masa a obávám se, že ti slušní jsou doposud v menšině L.

     Život mrtvé rybě už nikdo nevrátí a rybářská etika dostala  v sobotu zase jednou pořádně na frak !!!

 

Komentář ke článku (5)

Anketa:Důvodem, proč se tak ten člověk zachoval, byla :
A) Absence mozku 27%
B) Blbost 0%
C) Demence 64%
D) Přesvědčení ? 9%
Hlasovalo 33 čtenářů.

Podzimní příběh

22.11.2010 NOVINKA Aktualitky, Trvalý odkaz

  Tak jako každý rok přináší mlhavá podzimní rána, plískanice a barevnou směs opadaného listí, nebyl ani tento výjimkou a v průběhu listopadu se nazadržitelné chystání přírody na zimu začalo zdáti ještě nezadržitelnějším.
   A jak už tomu také každý rok bývá, mistr Ochi-taki (čti Oči-taky) vyhlédl při šálku dobrého saké z útulných komnat svého rozlehlého domu a viděl, že na něj čeká venku pořádná porce práce. A tak náš milý mistr Ochi-taki navlékl na své nevysoké tělo zbrusu novou montérkovou kombinézu oranžové barvy doplněnou o žlutohnědou čepici s krátkým stínítkem, z blízké kůlny vyňal velké koště a pustil do zametání opadaného listí z cesty svojí zahrady a přilehlého okolí domu. Jelikož tuto činnost neprovozoval mistr Ochi-taki poprvé, šla mu pěkně od ruky a co chvíli nakupil pěknou hromádku a postupoval dál a dál. Kolem poledního si udělal krátkou přestávku, aby popil něco jasmínového čaje, pojedl něco málo sušenek a posílen touto svačinou se opět vrh do zametání spadaného listí zabarveného do všemožných podzimních tónů. V průběhu toho dne pracoval mistr Ochi-taki s nezdolnou silou a než se přiblížil podvečer, bylo všechno listí smeteno a vyrovnáno do úhledných hromádek, jež byly jedna s druhou v naprosto přesném zákrytu, inu nedalo se zapřít, že mistr Ochi-taki prožil velkou část života coby vysoký vojenský důstojník u oddílu kamikadze a přísná vojenská výchova v něm přetrvávala i nyní na penzi.
   Mistr Ochi-taki byl spokojen a se zalíbením si prohlížel výsledek své právě skončené práce a rozhodl se, že si zapálí cigeretu. Škrtl zápalkou a ta díky mírnému závanu větru zhasla. Zkusil druhou, třetí, další a vše zústalo bez úspěchu. Vzduchem začalo poletovat první shrabané listí a vítr nabýval na síle. Netrvalo dlouho a celodenní práce mistra Ochi-taki se v několika málo minutách proměnila v koberec pokrývající beze zbytku celé okolí jeho domu.
  " Ale co, alespoň se můžu těšit na zítřek na další skvělé zametání," pomyslel si mistr Ochi-taki...
 

Komentář ke článku (0)

[ První | 1 | 2 | 3 | >> | Poslední ]