Knapíkův bloczech

Sobotní předpolední vycházka

5.8.2013 NOVINKA Chytačky, Trvalý odkaz

   V sobotu jsem měl na dopoledne bohužel nerybářský program a tak jsem se k vodě vypravil až někdy kolem desáté, kdy už slunce začalo pěkně připékat. Vzal jsem tedy vlačák, pár nástrah, pantofle do vody, sedl jsem na kolo a vyrazil. Kolo jsem zaparkoval před hospodou a už jsem si to hrnul k řece. Nízký stav vody a naopak její vysokou průzračnost nelze hodnotit jako zrovna ideální podmínky pro rybolov, ale hned několik prvních náhozů ukázalo, že by to dnes mohlo docela fungovat.
   Během krátké chvíle jsem slovil několikero okounů. Nejednalo se sice o žádné obry, max. do cca 25cm, ale přesto šlo o pěkně stavěné a vybarvené ryby, které umí udělat člověku radost. Někteří z nich dobírali i v čisté vodě nástrahu třeba jen metr před mýma nohama. Okouni jsou sice fajn, ale mým cílem bylo spíš ulovení nějakého salmonida, který by se mohl ve mnou navštíveném, rybářsky poměrně opomíjené části revíru vyskytovat. Házel jsem sice tuhle támhle, ale očekávaný záběr se nedostavoval. Když jsem postoupil poněkud výše proti proudu, přeci jen jsem pár potočáků potkal, leč, jejich malost byla jasným znamením, že mělké proudy zřejmě v tuto dobu nic jiného neobývá a tak jsem se začal věnovat hlubším partiím, kde hloubka lecky dosahovala i jednoho metru.
    Pod starší vrbou, kde byla zastíněná tůňka lemovaná svižným proudem, to smrdělo pstruhem. První nához a záběr se ihned dostavil ..., na konci vlasce se prohnulo žlutavé tělo slušné ryby. Radost z urostlého potočáka však byla záhy vystřídána vystřízlivěním po tom, co se ryby vyklubala štika někde okolo míry. Rychle jsem rybu pustil a pokračoval výš, kde jsem se chystal rybolov pomalu ukončit.
    K mému překvapení se však v daném místě objevily zničehonic dvě obtloustlé mladé dívky v reflexních vestách a jaly se věnovat očistě svých tučných těl a tak, pokud tam do té doby nějaká ryba byla, nebylo nyní na její ulovení ani pomyšlení. Přesunul jsem se tedy na druhou stranu vodní překážky a hned na první nához jsem zaznamenal prudký záběr, ale ryba však na háčku nezůstala. Na další nához se situace do puntíku opakovala a tak jsem třetí nához směřoval o kousek vedle a ejhle, opět se dostavil záběr, ryba už tentokrát zůstala viset pevně háčku a vyklubal se z ní pěkně stavěný a vybarvený siven o délce 39cm, kterého jsem si ponechal. Po jeho zapsání jsem dal ještě pár náhozů a na svojí chybu doplatil další, tentokrát o něco menší siven, kterého jsem přibalil k předchozímu úlovku. Krátce nato jsem tuhle příjemnou vycházku zakončil a vydal se k domovu.
   Největší radost mi však během této výpravy udělalo zahlédnutí několika parem a hlavně zjištění, že se ve mnou navštíveném úseku řeky vyskytuje životaschopná a poměrně silná populace lipana podhorního v podobě desítek a desítek, možná i několika set kusů v délkách jistojistě až k 45cm. Určitě se na ně budu muset vypravit s mušákem a uvidíme, jestli se mi podaří nějakého toho fešáka přesvědčit k záběru.
   Fotodokumentaci jsem tentokrát bohužel nepořizoval, tak snad příště a děkuji za Vaši ctěnou pozornost.

 

Komentář ke článku (0)

Vychajda s mouchou

2.8.2012 NOVINKA Chytačky, Trvalý odkaz

   Včera jsem vyšetřil trochu času a vyrazil jen tak nalehko s mušákem v kraťasech a pantoflích vyzkoušet aktivitu čudel na Mži. No povím Vám, byla to bída s nouzí. Asi hodinu jsem to testoval pod Kalikovákem a úplný prd, ani klep. Tak jsem to vzal směrem dolů po vodě s tím, že dojdu až ke Štruncáku. Cestou jsem zkusil ohrozit oblíbenou trojici tloušťů okolo 50cm, ale jako tradičně jsem neuspěl. Voda při krajích se hemžila čudlama, že jsem se až divil. Když jsem dorazil k dalšímu jezu, měl jsem v rychlosti dva prudký klepance, který jsem bohužel nezaseknul a tak se mým jediným vymušeným úlovkem stal hryzál za břicho. Na úplný závěr jsem pak na mušák prdnul větší jig či spíše streamer na jigový hlavě, který je spíš přívlačovou nástrahou a párkrát ho protáhnul okolo šutru a nechápu jak, ale polknul ho lipan.
Pod jezem se válí něco jako kus norný stěny a mastná skvrna na hladině co chvíli, no žádná velká paráda ...

Komentář ke článku (0)

Odpolední vláčka

3.9.2010 NOVINKA Chytačky, Trvalý odkaz

Protože se mi vzhledem k počasí panujícímu několik posledních dní a neustále zvýšenému průtoku oblíbené pstruhovky nepodařilo zakončit vláčku na P, začaly se u mne projevovat po delší době zase jisté abstinenční příznaky a včera se mi konečně podařilo dokopat se po čase k vodě. 

 K revíru jsem dorazil s vlačákem lehce před pátou a očekával hlavně úlovek nějakého toho okouna, kteří se ve mnou navštívených místech před časem vyskytovali v poměrně slušných počtech i velikostech. Realita byla bohužel všehovšudy taková, že se mi během necelých dvou hodin věnovaných lovu podařilo odlovit jenom dva, z nichž jeden byl vysloveně čeřínkové velikosti. První z nich ulovený na woblera byl poněkud vzrostlejší, ale každopádně do 25cm, což byla dřív spodní hranice tam lovených ryb, inu něco se v průběhu posledních let změnilo i na tomhle revíru…

Prochytal jsem hlavně tři nejnadějnější místa a nic zásadního se nedělo, kromě jednoho neproměněného kontaktu s čímsi neznámým. Popošel jsem pár metrů stranou a pokračoval v pokusech o nějakého toho místního dravčíka. Wobík pro tuto chvíli nahradila guma.

Netrvalo dlouho a dostavil se záběr … Ale jak k němu došlo. Ačkoli je přívlač poměrně aktivní rybolovnou metodou, já zrovna v tu chvíli s nástrahou vůbec nepracoval a počítám, že už dávno ležela na dně, protože jsem zrovna v tu chvíli psal SMS :-) Když mi začalo prut tahat něco z ruky, odhodil jsem mobil a jal se zdolávat. Můj prvotní předpoklad, že by se mohlo jednat o candoše byl brzy vyvrácen a realitou byl bolen cca lehce přes pade. Nástrahu měl šluknutou až na skoro na pytel, ale dala se vcelku snadno vyndat stejně jako ryba samotná. Udělal jsem pár fotek a pustil rybu zpátky. O pár míst vedle jsem zaregistroval při vytahování nástrahy nějaký záblesk a následný zvířený kal se stal důkazem toh, že nějakého dravce se povedlo vydráždit a zároveň asi i poplašit, protože už se ani přes opakované pokusy i výměnu nástrahy neukázal a tak jsem zase popošel dál. Tam se nedělo vcelku nic, takže nastal čas postupného návratu. Během toho jsem se zastavil na místě, kde se mi předtím nějaká ryba zajímala o nástrahu no a na druhý hod tam byla kudla kolem 40cm, pár cvaků foťáku a aniž bych jí tahal ven šla zpět. O pár fleků jsem jsem s rozhodl definitivně svoje snažení zakončit a dát pár posledních hodů. Při jednom z nich směřovanému k převislým větvím příbřežní vrby najednou klepanec, mírný přiseknutí a na prutu ryba. Tentokrát to byl opět bolen cca 55cm, ale pro změnu chycený lépe za kraj tlamy než jeho první příbuzný. Pravda, nějakou extrémní bojovností zrovna dvakrát neoplýval, ale alespoň trošku se snažil bránit. Provedl jsem tedy jeho fotodokumentaci a pustil ho zpátky.

Krátce nato jsem to definitivně zabalil a vyrazil k domovu na smažené bedly. Ve zkratce jsem to zhodnotil jako poměrně podařený výlet, který přinesl po čase nějaké rybky a tentokrát výjimečně žádné utrhané nástrahy. Budu se tam na ně muset zase zajít brzy podívat.
 

Komentář ke článku (0)

S Andědem u vody - historky a charakteristiky

13.7.2010 NOVINKA Chytačky, Trvalý odkaz

  Jelikož je MRK velmi mocný a jako jednomu z mála mi zprostředkoval setkání s místní žijící legendou, A.D., nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o pár postřehů z deníku jeho rybářské latiny, zkušeností, rad a oblíbených rybolovných stylů, jelikož o této chodící studnici moudrosti zahrnující veskrze všechny obory by bylo možné sepsat jedním vrzem dílo rozsahu slušně obsáhlé encyklopedie či Dietlovských Synů a dcer Jakuba Skláře.

    Už první seznámení zde na netu naznačilo, že nepůjde jen tak o nějakého rybáře. Jeho široký     rozhled, ochota vždy a každému ve všem poradit, roztodivné historky hraničící místy až s utopií ba i to, že chytá poměrně krátce, to vše svědčilo o tom, že jsem konečně dostal tu správnou možnost něco nového se přiučit a být tichým svědkem pravého mistrovství skutečného nestora zdejšího rybářského serveru.

   Nicméně do doby, než jsem se v loňském roce odhodlal vyrazit do lázeňského města s redukovanou rybářskou výbavou na plánované posezení s A.D., mi veškeré tyto bližší detaily zůstávaly stejně jako Vám dokonale utajeny.

   A někdy vloni v dubnu se to stalo. Kráčím si takhle po hrázi Knížecího rybníka a na telefonu vyťukávám číslo na legendu jediné místní vody. A tu náhle již vím, s kým mám tu čest. Musím říci, že jsem zprvu poněkud překvapen, neboť údaje z MRKu hovořily o osobě věku něco přes 40let, zatímco mé oči nevěřícně odhadují věk někde cca o 20let výš. Toto zjištění mě zmátlo natolik, že jsem v tu chvíli zapomněl, je-li to Robert nebo Radek a tak jsem radši obě jména pravidelně střídal, abych se alespoň tu a tam trefil.

   Nevysoký, štíhlý, usměvavý, vyprávěcí, místy snad trošičku méně obratný než by bylo v danou chvíli vhodné, na kole se k vodě dopravující, s cigaretkou v koutku usazenou, v maskáči oděný, v gumáky obutý - takový je ve zkratce Anýzový dědek.

    Na úvod bych asi měl zmínit, že A.D. je poměrně plachý a obecně se mu stává spousta věcí, které se obyčejným smrtelníkům většinou nepřihodí v tak kumulované míře. Ještě před mým příjezdem, jsem byl např. obeznámen s tím, abych si vzal nějaké pořádné galoše nebo gumáky, jelikož je tam všude strašně bahna atd., jenže já chodím radši na lehko v pantoflích a tak :-(( A tak to šlo i bez gumáků ...
   V určitou dobu prý není možné vůbec chytat, jak tam žerou komáři a ostatní havěť a to je A.D. nadopovaný každodenně paličkou česneku, ale řekl bych, že tam koušou tak nějak normálně a to jdu k vodě většinou v kraťasech …

    Šíleným způsobem tam buzeruje RS, pravda, kontrolu jsem zaznamenal, ale nic víc – za to A.D. byl údajně kárán za starou ledničku odloženou nedaleko jeho lovného místa …

  A komu jinému se mohlo stát to, že mu při bouřce sjede po vlasci blesk a zničí mu hlásič, to snad ani nemusím zmiňovat.  No a jako perličku nesmím opomenout příhodu, kdy byl při rozvozu letáků zastaven policií s tím, že má sjeté gumy na kole. 

  Jako další se mi z jeho vyprávění zdálo poněkud nepřiměřené, kolik že to nachytá kaprů na třpytku (při jedné vycházce v létě 2009 mi jich hlásil asi pět, sice postupně slevoval, ale i to se nakonec vysvětlilo, bo MRK ví vše           -           

 Ale za kuriozitku považuji toto:
    Loni v listopadu (2009), když jsem se tzv.loučil s vodou, jsem při vláčeni najednou ucítil, jak mi prut ztěžknul v ruce. Zaseknu jemně, aby plandavka poskočila a najednou se prut prudce ohne bez jízdy šňůry (jen prokluz). Říkám si:" To zas bude pěknej dřevoř!" a pomalu, abych nezlomil prut, navíjím šňůru na cívku. Když jsem ji svinul k sobě, tak na plandavce visel za tlamu kapr 45cm a ještě mu z tlamy visela srkačka s 50m vlasce a šokovky.
Byl to můj zatím jediný kapr chyceny na třpytku regulerně za tlamu. (Copyright A.D.)

 
 Ačkoli by se mohlo zdát, že ten, kdo vždy a rád poradí a na příslušný bod rybářského řádu poukáže, se jím také sám bude řídit, ale není tomu zcela tak. Děd nemá problém s tím, aby si v dubnu nastražil marmišku, případně aby pro lov nástražek využil drobné chovné potoky v okolí.

     Co se výbavy k lovu týká, nepřísluší mi, abych ji jakýmkoli způsobem hodnotil. Mohu pouze říci, že dostat na kole k vodě tolik krámů musí dát docela dost práce, skoro bych věřil, že musí jezdit nadvakrát, ale přesto jeden až dva kousky stojí za zmínku. Prvním je pro zdolání ryb určený podběrák složený zřejmě ze dvou kusů různých výrobců, což se projevuje tak, že pravidelně jedna jeho polovina zůstane někde pod vodou. Dalším kusem, který mne zaujal je tzv. UU – neboli univerzální ubíječ vyrobený z hokejky – tudíž o osudu úlovku je tímto poměrně jasno a sám jsem viděl, jak tato zbraň výborně plní funkci, pro niž byla určena.

        K samotné technice lovu se zmíním v několika následujících větách. Obyčejně sedává A.D. u své domácí vody (která je mimo jiné jeho jediným lovištěm a je tedy až zarážející, že A.D. dokáže poradit jak na to na přehradě, řece, pstruhovce a vlastně i kdekoliv jinde:-) s kaprovým teleskopem osazeným swingerem a feedrovým prutem jištěným pro sichr policistou a pípákem. Háky obalené kukuřicí, červíky případně kočičím žrádlem tak, že víc už by to asi ani nešlo. Nához a další činnosti s rybolovem související vyvolají spíše úsměv než obdiv hodný mistra. Inu posuďte sami. Při náhozu je délka vlasce téměř rovna délce prutu, to celé se dá za záda, načež následuje švih a kdo již někdy nahazoval, ví že to není žádná švanda. Každopádně svému bezprostřednímu okolí je při této činnosti poměrně nebezpečný. O to víc mě jednou zarazilo, že pronesl myšlenku, jak by asi tak nahodil do vzdálenosti nějakých 90-100m, kde je zakrmeno a jak by to měl asi navázat.

    No, pravda je asi taková, že při maximální snaze dokáže nahodit možná k 50ti metrům do dálky i do výšky zároveň, vzápětí překlopí naviják a začne mohutně stáčet vlasec, při čemž stáhne nástrahu cca do vzdálenosti cca 15m od břehu. Při lovu se swingerem a následném záběru to vypadá asi tak, že vzhledem k velmi povolenému baitu není skoro možné, aby jej ryba vyšponovala pod prut, neboť vlasec se stále odvíjí z absolutně uvolněné brzdy a jak to vypadá při záseku s volným baitem si asi umíte představit J. Pravdou je, že při těch několika málo společných chytačkách jsem se vždy výborně bavil a to jak na živo, tak i z vyprávění, protože asi jen málokterý rybář se nedobrovolně koupal tolikrát jako on.

     Co se týká úlovků, tak mezi ty jeho nejčastější patří oblíbení dřevoři, jinak jsem ho popravdě mnoho ryb ulovit neviděl a to ani když braly vcelku dobře. Poprvé, když jsme spolu chytali nechytil prakticky nic, zatímco já tahal cejníky, ploťky, lína (načež mi druhý den psal, že je škoda, že se mi nedařilo, ač já byl s premiérou spokojen), druhdy zase kapříky. Troufnu si tvrdit, že objeví-li se v jeho úlovku „jedlý“ kus, je o jeho osudu předem rozhodnuto, jak jsem se mohl u jediných dvou kapříků velikosti cca 38cm na vlastní oči přesvědčit.

   Každopádně Knížecí rybník i jeho nestor skutečně stojí za návštěvu a pokud Vaše polovičky radši na kolonádu než k vodě, dejte jim volnost a vyražte si zalovit na revír opředený legendou.

 

P.S. Věřím, že Anděd se i na základě tohoto článku pousměje nad svým internetovým rybářským „mistrovstvím“ a vezme si alespoň některé ze svých rad k srdci.      

 

Průměrná známka: 1,48

Komentář ke článku (167)

Anketa:Naskytne-li se možnost, vyrazíte na Knížák ?
A) No jasně, už se těším ... 54%
B) Ani mne nehne ... 21%
C) Uvidíme ... 7%
D) Spíš ne ... 18%
Hlasovalo 56 čtenářů.

Weekend fishing walking and sitting

10.5.2010 NOVINKA Chytačky, Trvalý odkaz






  Právě uplynulý víkend byl dalším vhodným časem pro nějakou tu rybářskou akci.
  V sobotu ráno jsem se vypravil zase po čtrnáctidenní absenci na vodu pstruhovou, která se po vydatných deštích naneštěstí zakalila a poněkud vystoupila nad svůj obvyklý stav. Původním cílem lovu bylo pokusit se lapnout nějakého zapomenutého duháka nebo štičku, ale brzy se ukázalo, že chytit cokoli bude asi docela problém. Hned po příchodu k vodě, jsem  zjistil její aktuální stav a o možném úlovku jsem tedy měl vlastně vcelku jasno. Navíc v místech, kde bylo před třemi týdny narváno takovým způsobem, že jsem to v životě neviděl, byli již neomylně zabrozeni další dva lovící, kteří tam zjevně nebyli náhodou, jak posledně tvrdili někteří ...
   Proto jsem se radši odebral do nižších partií řeky, kde se však úspěch nedostavil a při zpáteční cestě proti toku vody jsem se v místě, kde předtím dvojice lovila, zastavil, spatřil jednu rybu velikosti cca 30cm skákat nad vodou takovým stylem, jako by byla chycená nebo ji lovil snad metrový dravec, našel odloženou krabičku bíláků, nic nechytil a šel zase vzhůru. Tam jsem odvrátil zero lapeným potočákem do třiceti cm a zbytek vymezeného času pro lov jsem už jen protelefonoval zabrozen do půli stehen v mírném proudu, aniž bych cokoli utopil, což bylo asi největším zdarem této akce, pominu-li, že jsem si vyzvedl u kámoše několik zmasilých šťov pro odpoledně-podvečerní rybolov, který jsem v průběhu zabrození domluvil s kolegou Zápařem (zde "nediskutujícím" jako Johnysax).

   Jak domluva zněla, tak se vše i uskutečnilo a někdy kolem páté odpoledne jsme již seděli na našem dobře známém revíru, kde jsem měl já v úmyslu odlovit nějakého toho kapříka za účelem jeho likvidace způsobem konzumace, případně pak hada, se kterým bych měl zřejmě podobné plány. 
 Já se za tímto účelem vybavil pouze feedry, žížalami a očekával jsem, že záběrů nebude mnoho, což vlastně bylo i mým cílem, zatímco Johny se pokoušel lapit něco na matchku se splávkem za použití takzvaných kuliček štěstí a nějakého toho bíláka.
    Pravdou je, že první cca hodinku a půl se nic moc závažného, co by stálo za zmínku, nedělo, nepočítám-li pár drbanců, jejichž realizace v podobě cvičného záseku nebyla úspěšná ani náznakem. Osobně jsem tvrdil, že když už, tak by to mohlo začít tak v půl osmý.
    Ještě před tím, než rafičky hodinek doběhly k této metě, událo se několik věcí. Podařilo se mi odlovit tlouštíka, krásného leč malého lína, vypít dvě piva a Johny se mezitím s plavanou přemístil o kousek níže po vodě, kde jsou pro tuhle techniku přeci jen o fous lepší podmínky.
    Já se také ještě stihnul přesunout o kousek níž, kde se sedělo mnohem lépe a stromy klenoucí se nade mnou mi dodávaly pocit bezpečí lůna téměř mateřského, navíc se tam několikrát plesknul kapr provokatér a šel jsem tedy po něm.          Netrvalo dlouho a záběr se vskutku dostavil, takové zde klasicky nevýrazné pohupování špičky, po kterém když zaseknete, necíte na prutě rybu hned, ale až po domotání třeba dvou-tří metrů vlasce. Tak to bylo i tentokrát a za chvíli jsem se již přetahoval s cílovou rybou, která měla po zdolání a změření ideálně konzumních šupinatých 46cm a dostala tedy plánovitě za uši. Tenhle záběr přišel za pět minut půl osmé, takže jsem moc neprohádal.
 
    Johny se mezitím rozjel a po zakrmení zdolával cejníka za cejníkem, ale velikostně to byla spíše nouze a nebýt jednoho chyceného za triko, nedalo se o žádném náročnějším zdolávání mluvit ani náhodou. Já mezitím zdolal jednoho dalšího tlouštíka o fous většího než toho prvního a těsně před závěrem času, který jsme lovu vymezili se ozval druhý feeder a po záseku se na konci návazce začal zmítat další soupeř z rodu kaprů, tentokrát o pár centimetrů delší než v prvním případě a formy lysé. Zdolání a následné vylovení rukou proběhlo opět bez problémů a tak i tento silák dostal pozvánku k nedělní večeři .
    Úhoř se toho pozdního odpoledne sice neukázal, nicméně i tak se jednalo o příjemné posezení s menším počtem záběrů i ulovených ryb, ale přesně tak to mělo být. Pravdou je, že kdykoliv jsme šli s Johnym na hady, dopadlo to tak, že se výjimečně chytil jeden a to ještě málokdy, a když už tak poměrně krátké délky a popravdě, spíše se nám slušní hadi vždy dokázali velkým obloukem vyhnout.

    V neděli odpoledne jsme pak zaskočili na jiný nedaleký revír s cílem odlovit zas něco trochu jiného, ale dříve než se naše snaha shledala s jakoukoli kladnou odezvou v podobě očekávaných úlovků, přihnala se odkudsi bouřka a nic nedala na naše přesvědčování, že to ještě chvíli prubnem a ať tedy půlhodinky počká a ještě na pár chvil se nám klidí z cesty a nekříží tak naše plány, ale veškeré naše snažení bylo marné a na intenzitě nabírající živel zakrátko ukončil naše počínání a donutil nás ke zrychlenému přesunu směrem od vody.
   
Tak tedy dopadly spojené víkendové lovy a já byl vlastně rád, jelikož jsem se doma mohl těšit na odezvu Vánoc v podobě smažených řízků a echtovní rybí polévky, tu Ája umí (i když to teoreticky nejde) vážně víc než dokonale.
 

[ První | 1 | 2 | 3 | >> | Poslední ]