Jelikož už většina z Vás ví, jaké to je být milým a zdvořilým diskutérem  z otázky pana Jarmila Kolouška, nedá mi to, abych neviděl ve zdejších MRKařských vodách právě i ten opačný extrém, jenž pana Kolouška zjevně vedl k založení diskuse na výše uvedené téma.
   A jelikož každá řeka má dva břehy, každý zadek má dvě půlky, i tady je třeba pro vyrovnání pozitiv a negativ vzít celou tuhle věc i z druhé strany, neboť než v sobě něco dusit, je lepší se vypovídat, vyvztekat se a zanadávat si (samosebou v rámci slušnosti), aby člověk předešel nebezpečí kardiovaskulárních i jiných chorob a jak už říkal Jára Cimrman : "Člověk si ani tak nepotřebuje popovídat, člověk se prostě potřebuje vykecat !"
 (foto je pouze ilustrační) 

    Minulý víkend se nesl ve znamení poměrně velkého plánování a nemenšího očekávání v podobě agresivních (vlastně jakýchkoli) záběrů, zdolávaček a krásných ryb na břehu, jelikož se podařilo domluvit a zorganizovat výpravu na jeden menší rybníček na Tachovsku, jehož osádku dle informací nájemce tvoří hlavně kapříci, bílá ryba, několik štik různé velikosti a jeden sumec, co se nikdy nedá chytit.
   Sešli jsme na téhle rybačce celkem tři. Slovy se jednalo mě, Honzatuu a třetím do party byl pověstný Anýzový dědek, který se odhodlal opustit pro tento den domácí vody Knížecího rybníka a souhlasil s přesunem na novou, pro něj neznámou vodu, která se cestou stávala stále atraktivnější, suprovější a my se jen těšili, kdy ji protáhneme arsenálem svých vláčecích nástrah. 
    Po příjezdu na místo se zdálo, že odlovení dravce bude otázkou krátké chvíle, ale opak se ukázal být pravdou a tak jsme ve třech  vykonali cca 6-7 prutohodit a do vody se podívalo široké spektrum našich nástrah od wobů, přes plech, gumu až po okouna na systémku, kterého tam Anýz nakonec stejně pohřbil, ačkoli byl tradičně vybaven pletenkou na 20kg, ale karabina se neptala, zjevně na tom byla s nosností a kvalitou poněkud hůř a tak samosebou povolila jako první :((( 
    Rybníček samotný byl velikostí asi o fous menší než půl hektaru s mělčinou přecházející do hlubší vody u "hrázní" silnice, kde mohlo být místy kolem 1,5m vody. NIcméně ať jsme dělali, co jsme dělali, rybu jsme na téhle vodě nevytáhli, ačkoli zřejmě dva kontakty s rybou proběhly. Výhodou bylo, že rybník jako takový neměl přinášet žádné riziko v podobě nebezpečných vázek, leč i tuto skutečnost dokázal vyvrátit Anýz, když po chvíli zavěsil a to nejprve do dna a chvíli na to i na jeden z pobřežních stromů cca tři metry nad svojí hlavu. Protože se nejednalo můj první společný lov s Dědkem, zůstával jsem ledově klidný a očekával, co se bude dít dál, jelikož v jeho přítomnosti lze zažít neočekávané o očekávat netušené :)) Stejně jako v ostatních případech i dnes zachovával při náhozech svoji klasickou techniku mohutného nápřahu celým prutem za sebe vzad a následným vymrštěním nástrahy zejména směrem vzhůru a z části i vpřed. Z vlastních zkušeností vím, že při tomto rybolovném způsobu je opravdu nanejvýš vhodné dodržovat z důvodu osobní bezpečnosti předepsanou vzdálenost mezi lovícími, aby se tak snáze předešlo riziku úrazu. Předesílám, že tentokrát to dopadlo dobře a nikdo nepřišel k úhoně.
Dlužno dodat, že Dědek se nebál a nasadil i nástrahy těžšího kalibru, jimiž nemilosrdně oral dno, avšak stejně jako my zcela plonkově. Naivní myšlenka odlovit jednu z místních plotiček a tu nastražit za účelem ulovení štiky vzala za své asi hodinu po marné snaze o ulovení této nástražky.
   Jak se říká, ne vždycky se všechno povede a tak dle hesla změna místa ryba jistá, jsme se i my rozhodli pro přesun na blízký zatopený kaolinový lom s velkou hloubkou, troškou rákosí, spoustou bordelů a prý i ryb. Obešli jsme tuhle vodní plochu a proházeli bez jediného kontaktu, když chvíli před koncem času vymezeného k rybolovu Anýzovi podklouzly gumáky a po mírném svážku sjel blíže k vodní ploše. Nedlouho na to zavěsil z toho místa za dno nedaleko břehu a opřel se do toho. Z vody vylétla gumová nástraha, kterou tam již zřejmě někdo odtrhl dříve a hned za ní i ta Dědkova. A jak už to tak bývá, když je někdo vytrvalý, jde štěstí naproti, bylo to tak i tentokrát a za chvíli už hlásil Anýz kontakt s čímsi u břehu a opravdu, asi za minutku už měl jedinou rybu dne, kudlu o délce cca 35-40cm venku a aby ji přemluvil k puštění ocásku nástrahy vylovil z kapsy svůj tradiční otvírač tlam(ek) a docílil tak toho, že se úspěšný twistr definitině roztrhnul a ocásek si to štrádoval na dno.
To byl stručný referát z výpravy tří králů a zatím se musíte spokojit s několika staršími fotkami, ty správné snad dodám co nejdříve. Každopádně jediným a zaslouženým králem byl tentokrát zvolen  Anýzový dědek.


 

Komentář ke článku (18)