Nemějte obavy, že jsem se při psaní tohoto krátkého článku, který snad nebude delší, než by mohlo být zdrávo, nechal unést a měl by snad podle svého titulu příslušet spíš do kolonky chovatelství domácího zvířectva, ale vážně tomu tak není a tohle krátké pojednání bude o jednom z nás, členu rybářského svazu a aktivním „rybáři“.

   Tak jsem si tuhle sobotu vyrazil po ránu sednout na pláž přehrady Hracholusky nedaleko hráze, kam si zajdu občas tak nějak pohodově zachytat. Na místě už tou dobou posedávali starší pánové a tak jsem si sednul pár desítek metrů stranou, abych je snad nerušil a vyhnul se tak i případným konfliktům způsobeným přehozením se. Chlapíky jsem, jak už bývá mým zvykem, slušně pozdravil a usadil se tedy nedaleko nich. 

   Nedělo se nic netradičního, občas se vytáhl malý kapřík nebo cejn  a co jsem si všimnul, asi se všechny chycené ryby i vrátily zpátky do vody. Po chvíli jeden z rybářů zasekl a bez většího odporu vytáhl po chvíli nějakou rybu odhadem 40-50cm dlouhou. Na vzdálenost, která nás dělila jsem rybu sice nepoznal ale to, o jaký druh se jedná mi prozradil lovec sám, když zvesela zahlásil : „Bolen na rohlík, toho už jsem dlouho nechytil“ a následovala rána tupým předmětem. 

   Druhý rybář mu úlovek okouknul, pochválil a vrátil se na své místo.

   Kdybych byl prudší povahy, asi bych neotálel a bez zábran bych dal chlápkovi navzdory jeho věku zcela seriózně po tlamě, nicméně mě nasral jako už dlouho nikdo. 

  Ve vteřině jsem velice hlasitě zahlásil, není-li náhodou třeba právě hájení ?!?! 

   Nato jsem v tu chvíli zaslechl od pána jeho jediná slova a jak asi správně tušíte, nezmohl se na víc, než na rádoby alibistickou výmluvu, že je to přeci škodná. Tím náš dialog skončil a zůstalo už jen u mého monologu, kdy jsem se tomu pánskému přirození pokusil slušně vysvětlit, že jedinou škodnou v dané lokalitě je on a doporučil jsem mu vrácení rybářských papírů a naopak zajištění si papírů na hlavu. Jelikož jsem vážně solidně vypěnil, přešla mě na další chytání jakákoli chuť, sbalil jsem se a před odchodem jsem dědkovi z očí do očí oznámil, že je to masařský prase a s těmito slovy jsem se s ním i rozloučil.

   O tom, že z jara je bolen vcelku snadno lovitelnou rohlíkovou rybou, není třeba vést sporu a v některých lokalitách by nebyl problém nachytat této „škodné“ např. i desítky kusů a jsem přesvědčen o tom, že podobný člověk by si svojí jednoduchou argumentací obhájil zabití a přisvojení si každého z nich. Stejně tak si nedělám iluze o osudech jiných zajímavých ryb ulovených v době hájení, nedosahujících stanovené lovné míry nebo přesahující povolený denní limit úlovků. Ať si říká, kdo chce, co chce, příležitost dělá zloděje a v stejně tak i pytláka a tenhle druh zlodějů s papírama je snad ze všeho nejhorší.

    Ano, je to bezpochyby morální dilema, ke kterému se někdy dostaneme,  jestli si pak např. ponechat pětikilového candáta chyceného 14.6. na mimopstruhové vodě nebo jej se slzou v oku pustit a spokojit se s nezapomenutelným zážitkem. A tenhle duel si v sobě musí vybojovat každý sám. Bohužel pro spoustu lidí je ryba pořád prostě jenom kus masa a obávám se, že ti slušní jsou doposud v menšině L.

     Život mrtvé rybě už nikdo nevrátí a rybářská etika dostala  v sobotu zase jednou pořádně na frak !!!

Komentář ke článku (5)