V sobotu jsem měl na dopoledne bohužel nerybářský program a tak jsem se k vodě vypravil až někdy kolem desáté, kdy už slunce začalo pěkně připékat. Vzal jsem tedy vlačák, pár nástrah, pantofle do vody, sedl jsem na kolo a vyrazil. Kolo jsem zaparkoval před hospodou a už jsem si to hrnul k řece. Nízký stav vody a naopak její vysokou průzračnost nelze hodnotit jako zrovna ideální podmínky pro rybolov, ale hned několik prvních náhozů ukázalo, že by to dnes mohlo docela fungovat.
   Během krátké chvíle jsem slovil několikero okounů. Nejednalo se sice o žádné obry, max. do cca 25cm, ale přesto šlo o pěkně stavěné a vybarvené ryby, které umí udělat člověku radost. Někteří z nich dobírali i v čisté vodě nástrahu třeba jen metr před mýma nohama. Okouni jsou sice fajn, ale mým cílem bylo spíš ulovení nějakého salmonida, který by se mohl ve mnou navštíveném, rybářsky poměrně opomíjené části revíru vyskytovat. Házel jsem sice tuhle támhle, ale očekávaný záběr se nedostavoval. Když jsem postoupil poněkud výše proti proudu, přeci jen jsem pár potočáků potkal, leč, jejich malost byla jasným znamením, že mělké proudy zřejmě v tuto dobu nic jiného neobývá a tak jsem se začal věnovat hlubším partiím, kde hloubka lecky dosahovala i jednoho metru.
    Pod starší vrbou, kde byla zastíněná tůňka lemovaná svižným proudem, to smrdělo pstruhem. První nához a záběr se ihned dostavil ..., na konci vlasce se prohnulo žlutavé tělo slušné ryby. Radost z urostlého potočáka však byla záhy vystřídána vystřízlivěním po tom, co se ryby vyklubala štika někde okolo míry. Rychle jsem rybu pustil a pokračoval výš, kde jsem se chystal rybolov pomalu ukončit.
    K mému překvapení se však v daném místě objevily zničehonic dvě obtloustlé mladé dívky v reflexních vestách a jaly se věnovat očistě svých tučných těl a tak, pokud tam do té doby nějaká ryba byla, nebylo nyní na její ulovení ani pomyšlení. Přesunul jsem se tedy na druhou stranu vodní překážky a hned na první nához jsem zaznamenal prudký záběr, ale ryba však na háčku nezůstala. Na další nához se situace do puntíku opakovala a tak jsem třetí nához směřoval o kousek vedle a ejhle, opět se dostavil záběr, ryba už tentokrát zůstala viset pevně háčku a vyklubal se z ní pěkně stavěný a vybarvený siven o délce 39cm, kterého jsem si ponechal. Po jeho zapsání jsem dal ještě pár náhozů a na svojí chybu doplatil další, tentokrát o něco menší siven, kterého jsem přibalil k předchozímu úlovku. Krátce nato jsem tuhle příjemnou vycházku zakončil a vydal se k domovu.
   Největší radost mi však během této výpravy udělalo zahlédnutí několika parem a hlavně zjištění, že se ve mnou navštíveném úseku řeky vyskytuje životaschopná a poměrně silná populace lipana podhorního v podobě desítek a desítek, možná i několika set kusů v délkách jistojistě až k 45cm. Určitě se na ně budu muset vypravit s mušákem a uvidíme, jestli se mi podaří nějakého toho fešáka přesvědčit k záběru.
   Fotodokumentaci jsem tentokrát bohužel nepořizoval, tak snad příště a děkuji za Vaši ctěnou pozornost.

Komentář ke článku (0)