Knapíkův bloczech

Zase po čase s feedrem ...





Jak ten feeder zase jednou zamakal ...

 

     V průběhu minulého týdne se mi podařilo vyšetřit si po delší době chvíli času po práci a vyrazil jsem na blízký revír otestovat chytačku s feedrem, abych byl přesnější tak vlastně s feedrem a pickrem zároveň. Času totiž nebylo mnoho a chtěl jsem tímhle způsobem docílit více záběrů za kratší dobu. Zkrátka, měl jsem zato, že vymezený čas se musím pokusit využít v co možná největší míře. Pravdou je, že lov na dva pruty tohoto typu je leckdy už téměř kontraproduktivní, kdy jeden spíš o půlku záběrů přijde, než aby si lépe zalovil. Obavy z něčeho podobného jsem si příliš nepřipouštěl, ačkoli jsem se dvěma feedry nebyl u vody už delší čas a navíc v lokalitě, kde o záběry většinou nouze opravdu nebývá.
 

     Přípravy i výbavu jsem jako již tradičně omezil na minimum, ale stejně, to máte : pruty, navijáky, vidličky, podběrák, židli, hadr, nějaké ty drobnosti v podobě peanu, metru, papírů či bižuterie a taky něco málo krmení a krabičku bíláků. Cestou jsem se zastavil pro dvě hrsti hlíny, které jsem do futra přidal, v misce pro uchování potravin to všechno pěkně promísil a šel jsem na to.
 

     Stav vody v řece byl takřka ideální, vítr mě moc nezlobil a tak jsem se po chvíli příprav usadil na břehu, pošteloval svoje dvě tykadla a za chvíli se již v pravidelném rytmu začaly dostavovat záběry, jejichž intenzita se zdála být naprosto ideální proto, aby se s mírnými obtížemi daly efektivě obsluhovat oba pruty a neproměněných záběrů tak bylo naprosté minimum. Na picker jsem nasadil kmen 0,16mm s návazcem o kousek slabším tj. 0,14mm, průběžkou s forpasem cca 30cm dlouhým zakončeným háčkem velikosti č.12. Feeder byl osazen podobnou sestavou pouze s tím rozdílem, že na kmeni 0,18mm byla na návazci o fous silnější šestnáctka. Tady jsem na háček sice dával většinou o dva červíky navíc, ale na druhu lovených ryb, jejich velikosti či četnosti záběrů se tento drobný fakt nikterak neprojevoval a ryby spolupracovaly hned odpočátku přímo ukázkově. Během vymezené dvouhodinovky se na háčcích pravidelně střídali cejni ve velikostech mezi 35-45cm, karasi, mezi kterými měl ten nejslušnější kolem 37cm, podoustve spíše menších velikostí a v neposlední řadě posezení u vody zpestřili svojí bojovností ulovení kapři, kde největší z nich měl taky něco kolem 45cm, nicméně nejvíc z nich mi dal zabrat asi nejmenší z nich, lysec asi 42cm, který se stejně jako ostatní tohoto druhu nechal po záseku poměrně snadno přivést ke břehu, kde pak zapnul na druhý rychlostní stupeň a zdolávání se začalo protahovat nad míru přiměřenou poměrům a za dozoru a povzbuzování největší místní vydry, kotelníka Míry, jsem tedy kapříka trpělivě zdolával, abych ho nakonec po několika minutách definitvně udolal, přemohl, vylovil, zdokumentoval a pustil zpět do rodného živlu, stejně jako všechny účastníky tohoto podařeného zájezdu. 
 

     Je pravdou, že druhová pestrost této vycházky nenaplnila zcela má očekávání, ale počet zdolaných ryb a jejich na místní poměry relativně slušné velikosti byly toho zdatnou náhradou. Samozřejmě se jako již tradičně nepodařilo seknout vše, co se zajímalo o nástrahu a o několik ryb jsem v průběhu zdolávání přišel, ale přesto se na mě podívala vcelku slušná řádka ryb, jejichž počet bych odhadoval někde kolem třiceti kousků a celkovou hmotnost pak zhruba 17-18kg, což naprosto uspokojilo načas mé feedrové choutky a pozvolna se blíží čas, kdy se již bude třeba začít se věnovat také jiným rybím druhům.
     

Zajímavým fenoménem lokality, ve které jsem lovil, je značné a opakované kolísání hladiny a to mnohdy i o 30cm dolů a zase zpět. Pravdou je, že ač tam lovím už léta, zatím jsem se pořádného vysvětlení nedopátral. Jedním z vlivů bude zřejmě přítomnost turbíny u blízkého jezu, která při svém spuštění natáhne víc vody, než asi protéká přes jez obyčejně, ale pravdou je, že díky tomu zas musí téci méně vody přes jez a aby to řece o šířce cca 30m udělalo výše zmíněný rozdíl ve sloupci vody, je-li tam standardně tak 80cm, to se mi zdá poněkud nepravděpodobné. Došel jsem však tentokrát k tomu, že vlivů na kolísání výšky hladiny bude asi více a jedním z nich bude bezpochyby vítr. Nad zmíněným, cca padesát metrů širokým jezem, je poměrně dlouhý a klidný úsek a jak jsem se sám při lovu pod ním několikrát doslova na vlastní kůži přesvědčil, že fouká-li vítr proti vodě, odtéká díky tomu i přes jez méně vody. Otočí-li se v tu chvíli vítr směrem po vodě, dojde tak k efektu zcela opačnému a vítr tlačí vodu na jez a tak se stane, že během chvíle teče najednou přes jez o pěkných pár cm vody více, než v předchozím případě, což se při zúžení koryta na úseku dále pod jezem projeví ještě výraznějším rozdílem než v podjezí samotném.
     Lov jako takový hodnotím velmi pozitivně i díky tomu, že se obešel bez výraznějnějších komplikací způsobených ať již nesouhrou při lovu na dva feedrové pruty zároveň, častými vázkami, přílišným trháním či tím, že by rybky odmítaly spolupracovat. Vše fungovalo, tak jak mělo a všehovšudy jsem převazoval jeden utržený háček a to bylo asi tak vše, co se během téhle krátké výpravy dalo smysluplně stihnout. 
   Na závěr se na mě připlavala podívat i štika, toho času již v pokročilejším stadiu rozkladu, škoda jí .
 

Jaká byla pstruhová zahájená 2010 - návrat po dekádě

    Dlouho očekávaný termín zahájení lovu ryb na pstruhových vodách, 16. duben, nadešel a šlo se na ně. U mě byl tenhle den o to vzácnější, že jsem si pstruhovku vzal letos cca po deseti letech, kdy jsem na P vody zanevřel i z toho důvodu, že lepší než tahat na P nejčastěji nebránící se ryby mezi 15-25cm, stalo se pro mě jarní koketování s feedrem a plavanou poněkud pohodlnější alternativou, jak si povodit jiné větší a vzdorující ryby. 
    Nicméně celodenní vycházky s vlačákem okolo prudkých říček a zarostlých potůčků mi pravda chyběly víc, než jsem si připouštěl, a i proto jsem se letos na pstruhovky vrátil. V tomhle článku určitě nehodlám hodnotit kvalitu rybí osádky tuhle a támhle - na to je při zahájení poněkud brzo a tyhle zahajovací vycházky většinou nepřinášely žádné extrémní kusy ani přehršle záběrů - a ani to, jestli někde zasáhla do toku lidká ruka, víc než by bylo záhodno. Spíš se bude jednat o mé subjektivní pocity spojené s tímto návratem po letech, pár fotek z okolí vody a v neposlední řadě také trochu té zpravodajské činnosti z lovu samotného.
     Zahájení samotné bylo směrováno na řeku Mži do Svojšína a blízkého okolí, kam jsme plánovali vyrazit společně s Gregorem a trošku to tam poškádlit. Vcelku rozumně jsme se nehrnuli k vodě hned na šestou, ale posunuli jsme si start cca na půl osmou. Jediné, co mě lehce znepokojovalo, byl Jirkův požadavek, abych mu dovezl dvě půllitrovky rumu, což jsem učinil a děsil se následků, že bysme je snad měli v průběhu dopoledne vymlasknout. Naštěstí se ukázalo, že Jiří zašel ještě večír na dvě, což se poněkud protáhlo a ráno nebyl ve zcela optimální formě, respektive do ní měl docela daleko a tak se spokojil s jedním točeným, aby si osvěžil jazyk a lahve nechal naštěstí na jindy :)).
      Jak se dalo očekávat, zahajovací den nepřinesl na této vodě žádné větší překvapení, snad krom toho, že ulovení jakékoli ryby se ukázalo docela těžkým oříškem i pro tak zkušenou dvojici lovců, jakou byl náš tandem. Řeka nás podle očekávání přivítala lehkým nadstavem a v průběhu dopoledne jsme potkali dalších zhruba osm až deset lovících, z nichž pak některé i opakovaně, ale žádný z nich nehlásil, že by byl jakkoli úspěšný. Obešli jsme slušný kousek řeky po i proti proudu, ale světe div se, ryba žádná.
     Kolem poledne to pak Jirka zabalil a já u vody osiřel s tím, že to ještě chvíli zkusím a pak se přesunu na jiný menší revír vzdálený několik desítek kilometrů. Během zbylého vyšetřeného času se mi nakonec povedlo chytit klíště a nakonec přeci jen prvního letošního potočáka o délce cca 28cm, který byl bezesporu "rybou dne". Za krátkou chvíli ho následoval ještě hrouzek, který si bez bázně a hany vyšlápl na dvojku rotačku. Tím jsem uzavřel výlet na Mži a pokračoval dál.
    Po zrychleném přesunu vlakem jsem konečně dospěl k revíru, který plně splňoval moje představy o pstruhovém revíru plném vývratů, padlých stromů, tůněk, přelivů a jak se nakonec ukázalo, tak i ryb. Na to, že jsem se k téhle vodě dostal až někdy kolem třetí hodiny, aktivita ryb byla poměrně slušná, což svědčilo o tom, že tady opravdu jsou. Prošel jsem okolo potoka nějaké tři kilometry, avšak i tady se našly úseky, kde bylo znát, že na nich vládne tzv. chatařská míra, a potkat se tam s rybou hraničilo téměř se zázrakem. Přesto jsem se tady dočkal řádově desítek záběrů a nějakých cca dvacet kousků jsem odlovil, ale ani tady velikost ulovených ryb nepřesáhla magických 28cm.
Znaven celodenním lovem a plazením se okolo vody jsem nakonec podlehl volání civilizace a během návratu jsem se zastavil na točenou plzeňskou dvanáctku, která takzvaně bodla.
 
     Druhý den se nesl ve znamení plánované premiérové výpravy s přítelkyní na říčku Teplou, která byla teda po pravdě křišťálově čistá, ale zároveň i mrazivě ledová. Tady musím ocenit hlavně odolnost svojí polovičky, která odhodlahně a houževnatě postupovala se mnou podél revíru, i když místy se dalo je sotva hovořit o tom, že by tamtudy normální smrtelník, natož pak ženského pohlaví, dobrovolně a za plného vědomí brouzdal, ale jelikož bylo pěkně a slunečno, zvládli jsme tuto anabázi také vcelku bez problémů, až na situaci, kdy jsme se blížili k Bečovu n T., kde toho dne probíhaly oslavy relikviáře, jak já říkám bestiáře, Sv. Maura a bylo tudíž přelidněno, zejména pak počet projíždějících motorkářů převyšoval únosnou mez snad desetinásobně. Tenhle krásný revír vinoucí se roztomilým údolím z jedné strany lemovaným silnicí a z druhé železnicí také nepřinesl žádnou velkou porci úlovků, nicméně i tady se pár ryb na moje nástrahy nechalo nachytat. K mému překvapení jsem pak zjistil drobnou nesrovnalost v popisu revíru, kde je uvedeno - od jezu v Bečově až k Cihelnám - a právě u zmíněného jezu v Bečově jsem hodlal výpravu zakončit. Když jsem se pak dostal k velkému jezu pod Bečovem, který vypadá vážně nadupaně a následně se chystal pokračovat v lovu nad ním a postupovat dál k bečovskému jezu, zarazila mě Ája a ukazovala na cedulku na stromě, která říkala nene, tam už nesmíš. Po zdárném zakončení akce tedy u jezu níže, jsme vyrázli zpět k domovině a neopomněli svlažit vyprahlá volátka pivečkem v nejbližší osvěžovně.
   

    Na neděli jsem pak měl v plánu projít si další část revíru, na kterém jsem lovil v pátek odpoledne. Úsek, kde jsem tentokrát začínal vedl ještě blízkým okolí zástavby a zahrádek a i tady to vypadalo, že chatařská míra i zde vládne pevnou rukou. Z přilehlých pozemků mě hned po ránu vítal zuřivý štěkot několika místních mazlíčků, v tomhle případě spíš zuřivých hovad, a já byl jen rád, že ploty drží. No, aspoň si šťastní majitelé taky užili časného nedělního budíčku. To, že bylo po ránu místy namrznuto a v údolí jinovatka ani nevadilo, protože s postupujícím dopolednem se den vybarvil do parády, že jsem nestíhal odkládat přebytečné svršky. Jakmile jsem se dostal nad civilizaci, byly kontakty s rybami hned častější a jednou z prvních byla dravá plotice, která si dovolila na woblírka v barvě potočáka, nicméně další podobný úlovek se již neobjevil a dalšími rybami byli již jen potočáci opět tradiční velikosti. Jedinou výjimku mezi nimi tvořil duháček minižák dlaňové velikosti.       

     Přístup k revíru byl všudypřítomně znepříjemňovaný seschlými stonky obřích bolševníků, kterým se místy člověk prodíral jen s největší opatrností, ale i tak jsem nechtěně několik flíčků došlápnutím na tyhle ležící potvory nekompromisně vyplašil.         Stejně jako na spodním části i tady se našly úseky, kde o záběr prostě nebylo k zavadění, ale výsledek byl podobný jako v pátek odpoledne a ani "top rybu" se mi překonat nepodařilo. 
 

    To je asi zhruba stručný report ze zahajovacího víkendu jednoho navrátilce na pstruhovku, během kterého jsem kupodivu nic neutrhl, nespadl do vody a vracel se jako před lety na pokraji sil. K tomu mohu jen dodat slovy dědy Komárka, že stále a pořád platí :

Ale je tady krásně ... Jo, tady jo !!!
 

Komentář ke článku (5)

S Anýzem u vody (tentokrát vláčka)

    Minulý víkend se nesl ve znamení poměrně velkého plánování a nemenšího očekávání v podobě agresivních (vlastně jakýchkoli) záběrů, zdolávaček a krásných ryb na břehu, jelikož se podařilo domluvit a zorganizovat výpravu na jeden menší rybníček na Tachovsku, jehož osádku dle informací nájemce tvoří hlavně kapříci, bílá ryba, několik štik různé velikosti a jeden sumec, co se nikdy nedá chytit.
   Sešli jsme na téhle rybačce celkem tři. Slovy se jednalo mě, Honzatuu a třetím do party byl pověstný Anýzový dědek, který se odhodlal opustit pro tento den domácí vody Knížecího rybníka a souhlasil s přesunem na novou, pro něj neznámou vodu, která se cestou stávala stále atraktivnější, suprovější a my se jen těšili, kdy ji protáhneme arsenálem svých vláčecích nástrah. 
    Po příjezdu na místo se zdálo, že odlovení dravce bude otázkou krátké chvíle, ale opak se ukázal být pravdou a tak jsme ve třech  vykonali cca 6-7 prutohodit a do vody se podívalo široké spektrum našich nástrah od wobů, přes plech, gumu až po okouna na systémku, kterého tam Anýz nakonec stejně pohřbil, ačkoli byl tradičně vybaven pletenkou na 20kg, ale karabina se neptala, zjevně na tom byla s nosností a kvalitou poněkud hůř a tak samosebou povolila jako první :((( 
    Rybníček samotný byl velikostí asi o fous menší než půl hektaru s mělčinou přecházející do hlubší vody u "hrázní" silnice, kde mohlo být místy kolem 1,5m vody. NIcméně ať jsme dělali, co jsme dělali, rybu jsme na téhle vodě nevytáhli, ačkoli zřejmě dva kontakty s rybou proběhly. Výhodou bylo, že rybník jako takový neměl přinášet žádné riziko v podobě nebezpečných vázek, leč i tuto skutečnost dokázal vyvrátit Anýz, když po chvíli zavěsil a to nejprve do dna a chvíli na to i na jeden z pobřežních stromů cca tři metry nad svojí hlavu. Protože se nejednalo můj první společný lov s Dědkem, zůstával jsem ledově klidný a očekával, co se bude dít dál, jelikož v jeho přítomnosti lze zažít neočekávané o očekávat netušené :)) Stejně jako v ostatních případech i dnes zachovával při náhozech svoji klasickou techniku mohutného nápřahu celým prutem za sebe vzad a následným vymrštěním nástrahy zejména směrem vzhůru a z části i vpřed. Z vlastních zkušeností vím, že při tomto rybolovném způsobu je opravdu nanejvýš vhodné dodržovat z důvodu osobní bezpečnosti předepsanou vzdálenost mezi lovícími, aby se tak snáze předešlo riziku úrazu. Předesílám, že tentokrát to dopadlo dobře a nikdo nepřišel k úhoně.
Dlužno dodat, že Dědek se nebál a nasadil i nástrahy těžšího kalibru, jimiž nemilosrdně oral dno, avšak stejně jako my zcela plonkově. Naivní myšlenka odlovit jednu z místních plotiček a tu nastražit za účelem ulovení štiky vzala za své asi hodinu po marné snaze o ulovení této nástražky.
   Jak se říká, ne vždycky se všechno povede a tak dle hesla změna místa ryba jistá, jsme se i my rozhodli pro přesun na blízký zatopený kaolinový lom s velkou hloubkou, troškou rákosí, spoustou bordelů a prý i ryb. Obešli jsme tuhle vodní plochu a proházeli bez jediného kontaktu, když chvíli před koncem času vymezeného k rybolovu Anýzovi podklouzly gumáky a po mírném svážku sjel blíže k vodní ploše. Nedlouho na to zavěsil z toho místa za dno nedaleko břehu a opřel se do toho. Z vody vylétla gumová nástraha, kterou tam již zřejmě někdo odtrhl dříve a hned za ní i ta Dědkova. A jak už to tak bývá, když je někdo vytrvalý, jde štěstí naproti, bylo to tak i tentokrát a za chvíli už hlásil Anýz kontakt s čímsi u břehu a opravdu, asi za minutku už měl jedinou rybu dne, kudlu o délce cca 35-40cm venku a aby ji přemluvil k puštění ocásku nástrahy vylovil z kapsy svůj tradiční otvírač tlam(ek) a docílil tak toho, že se úspěšný twistr definitině roztrhnul a ocásek si to štrádoval na dno.
To byl stručný referát z výpravy tří králů a zatím se musíte spokojit s několika staršími fotkami, ty správné snad dodám co nejdříve. Každopádně jediným a zaslouženým králem byl tentokrát zvolen  Anýzový dědek.


 

Komentář ke článku (18)

Weekend fishing walking II.

   Během právě uplynulého víkendu se mi podařilo po delší době vyšetřit kousek času, abych se mohl věnovat rybařině poněkud víc, než během pracovních dní, kdy jsou mé příležitostné krátké výpravy omezeny zejména brzkým stmíváním, pracovní dobou, počasím a leckdy i jinak ... 
   Jelikož předpověď počasí vypadala docela slušně, odhodlal jsem se vyplnit sobotní dopoledne po delším čase  sedavým způsobem rybolovu. Cílem dopolední cca dvouhodinové vycházky byl pokus o odlovení kapříka násaďáka a i z toho důvodu jsem se vybavil pouze rohlíčkem, který jsem hodlal rybám nabízet jak prostřednictvím feederu, tak i pod splávkem v blízkosti dna.
   Cesta k vodě byla pravda poněkud krkolomná, ale na jejím konci mě vítal velmi příjemný flíček, na který jsem chodíval chytat dobře před 13-14i lety. Rozbalil jsem kvéry, usadil se, nahodil a očekával záběry. Ty se po chvilce opravdu dostavily, ale jejich původcem byl jiný rybí druh než kapr nasazený. Ano, je to tak, brali jenom a jenom cejni ve standardních velikostech cca 20-30cm. Mít s sebou bíláky byla to asi docela zábava, ale s rohlíkem to neustálé napichování místy až obtěžovalo. Ne všechny záběry se dařilo vždy seknout, ale časem jsem zjistil, že listy plavou nejen po hladině, ale i hluboko pod ní a tak jsem snad odhalil i původce většiny neproměněných záseků.
Někdy kolem půl jedenácté se objevil Baldis, který si přišel vyzvednout vezírek. To byl zřejmě správný čas pro prut se splávkem. Ten se dal pomalým způsobem do pohybu a vzápětí jsem já na druhé straně zaseknul. Na háčku začala vzdorovat ryba poněkud odlišným způsobem než všichni předchozí cejnci a já tušil, že by to mohl být onen plánovaný kapřík. Po chvíli se ryba ukázala u hladiny a Baldis, který se díval z jiného úhlu než já, zahlédl jako první žlutavé tělo lína. O pár vteřin déle jsem se přesvědčil i já, že jde skutečně o lína. Jako všichni zástupci tohoto druhu to byl krasavec a jeho 38cm mi udělalo velkou radost a Petrovi asi stejnou. Nádherná čudla, jen si ji neumím představit jako nástrahu okovanou několika trojháky velikosti pěsti. Kuliknářskou delikatesku jsem si také odpustil a tak si tam tenhle fešák plave dál. 
Kurizitkou tohoto lovu byl však plavec v červených trenkách, který bez osmělování vklouzl hladce z druhého břehu řeky do vody, tok přeplaval tam a zpět a nějakého kolegu volal : "Copa teď, to je ještě horký, super to bude tak v lednu, v únoru." Fakt borec.
Ještě toho dne jsem zaběhl na cca půl hoďky zavláčet a výsledek se dostavil, ven se kouklo 7 okounů, z nichž největší měřil cca 27cm a byl pěkně pokousanej od dravce - zřejmě štiky, která asi nebude z nejmenších ...
   Na neděli jsem pak nalil do termosky něco tatranského čaje, sebral z linky tři buchty, z kouta pak vlačák a vyrázli jsme s Ájou směr Hrachy, kde jsme se sešli s Gregorem a šli to zkusit. Výsledek se brzy dostavi a každý z nás něco rychle potrhal..., asi jediný kontakt s rybou měl Jirka, který hlásil agresivní útok na popa, leč ryba nebyla zřejmě ve formě a netrefila se ani natřikrát. Jako specialistka na trhání nástrah se ukázala Ája - za tu krátkou chvíli, co chytala utrhla dva smáčky a ještě stihla párkrát viset .
Lidí tam bylo k vidění poměrně dost, ale že by někdo něco lapil jsem naregistroval, ba ani borec s nahozenou rybkou vláčící opodál neslavil úspěch a posléze odešel.
Výlet to byl pěknej, jen ty ryby tam asi nešly ...

Čím to, že ten feeder tak ...

Po dlouhé době jsem se včera odhodlal vyrazit na chvíli s feedrem a bílákama poškádlit nějakou tu čudlu. Sbalil jsem si minibatůžek se židlí, vidlí, krmením a krabičkou drobností, do ruky vzal prut a podběrák a někdy kolem čtvrté jsem bez jakéhokoli předchozího zakrmování usedl na vybrané místo Canyonu Centrale. Chvíli po nahození prutu se dostavil první zmasilý záběr a mojí obětí se stala nejprve plotice. Po ní následovalo v rychlém sledu několik ryb různých velikostí a druhů a z mé neustálé aktivity vyplněné zdoláváním, nahazováním a neustálým vytahování ryb mne vyvedl další záběr, který také nevypadal bůh ví jak nadupaně, ale ihned po záseku se za polovinou řeky zvedla masivní vlna a hned na to se rozezpívala brzda mého navijáku a roztáčela se stále víc a víc, čímž se samosebou vzdalovala i ryba ode mne. Jelikož jsem ji zatím neměl šanci ani zahlédnout, stalo se toto přání mým prvním cílem. Ryba odjela nějakých 50-60m ode mne po vodě dolů a nejevila známky toho, že by se chtěla vydat opačným směrem. Leč, nic netrvá věčně a ani vytrvalý odpor mého soupeře nebyl nekonečný, ačkoli k tomu nebylo daleko. Ruka už mě bolela poměrně dost a já zatím pořád nevěděl, s kým mám tu čest...
Nějaké typy jsem samozřejmě měl a z nich mi vycházelo několik možných ryb, kterým mohli zachutnat červící na háčku, mezi nimi pak byla v popředí parma následovaná kaprem a jelikož se ryba u hladiny docela vlnila, nevylučoval jsem ani menšího sumíka. Naštěstí se už souboj chýlil ke konci a já se mohl konečně přesvědčit, s kým mám tu čest. Je to kapr a je solidní, skoro začínám mít strach, jestli sestava vydrží, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by neměla.
Rybu už si navádím blíž a pokouším se ji nabrat podběrákem, jenže ... ani na tři pokusy jsem ho do svého aparátu s kulatým očkem nenasoukal a tak nezbylo, než požádat o kousek výše sedící kolegy, jestli nemají větší podběrák a zda by nepomohli. Naštěstí měli a pomohli, za což jim touto cestou ještě jednou děkuji. 
Po zdolání ryby jsem udělal pár fotek a chlapák šupajdil zpátky, naměřeno měl krásných 66cm živého torpéda. Na tenhle tvar mám u kaprů prostě štěstí. Ještě chvíle jsem se klepal adrenalinem a znovu si v duchu opakoval ten souboj.
No, nebyl ještě konec lovu, vlastně sotva začátek ... a šlo to náramně, sestavu jsem vytahoval z vody zásadně jen po záseku a většinou s rybou na háčku. V rozmezí cca dvou hodin se ven podívalo asi 25 ryb ve složení, kde převažovali cejni všemožných velikostí, plotice na tom byly podobně, vše pak doplnilo několik podouství, dva okouni, skalák a kapr. Odhadem to mohlo být nějakých 12-14kg ryb, což se mi na takovou rychlovku líbilo moc. Někdy jsem ani nestačil položit prut do vidličky a už jsem ho zas tahal ven s další rybou. Byl to mazec a to  jsem pak už ani neplnil krmítko, abych stíhal.
Zas mi ten feeder ukázal, že umí čarovat .

Průměrná známka: 2,14

Komentář ke článku (0)