Dnešní procházka okolo Vejprnického potoka, který má za normálního stavu tak metr až dva na šířku a do dvaceti centimetrů vody ukázala, jak se takhle malý potok dokáže rozlítit. Lávky během dopoledne odstranili hasiči a v době focení byl stav lehce nad metr ... 

Komentář ke článku (0)

Během včerejší procházky kolem řeky místy ještě pod ledovým příkrovem jsem pořídil následující fotodokumentaci zachycující Radbuzu od jezu v Doudlevcích až k papírně. Luxusní je zejména již tradiční laguna nad zmíněným jezem a za více než třicet let nepamatuju podobný stav ledu na řece. Ani si nedokážu moc představit, jaká asi byla úmrtnost při sjíždění řeky  na ledových krách, o čemž mi již vyprávělo povícero veteránů - starousedlíků.

Komentář ke článku (0)

  Tak jako každý rok přináší mlhavá podzimní rána, plískanice a barevnou směs opadaného listí, nebyl ani tento výjimkou a v průběhu listopadu se nazadržitelné chystání přírody na zimu začalo zdáti ještě nezadržitelnějším.
   A jak už tomu také každý rok bývá, mistr Ochi-taki (čti Oči-taky) vyhlédl při šálku dobrého saké z útulných komnat svého rozlehlého domu a viděl, že na něj čeká venku pořádná porce práce. A tak náš milý mistr Ochi-taki navlékl na své nevysoké tělo zbrusu novou montérkovou kombinézu oranžové barvy doplněnou o žlutohnědou čepici s krátkým stínítkem, z blízké kůlny vyňal velké koště a pustil do zametání opadaného listí z cesty svojí zahrady a přilehlého okolí domu. Jelikož tuto činnost neprovozoval mistr Ochi-taki poprvé, šla mu pěkně od ruky a co chvíli nakupil pěknou hromádku a postupoval dál a dál. Kolem poledního si udělal krátkou přestávku, aby popil něco jasmínového čaje, pojedl něco málo sušenek a posílen touto svačinou se opět vrh do zametání spadaného listí zabarveného do všemožných podzimních tónů. V průběhu toho dne pracoval mistr Ochi-taki s nezdolnou silou a než se přiblížil podvečer, bylo všechno listí smeteno a vyrovnáno do úhledných hromádek, jež byly jedna s druhou v naprosto přesném zákrytu, inu nedalo se zapřít, že mistr Ochi-taki prožil velkou část života coby vysoký vojenský důstojník u oddílu kamikadze a přísná vojenská výchova v něm přetrvávala i nyní na penzi.
   Mistr Ochi-taki byl spokojen a se zalíbením si prohlížel výsledek své právě skončené práce a rozhodl se, že si zapálí cigeretu. Škrtl zápalkou a ta díky mírnému závanu větru zhasla. Zkusil druhou, třetí, další a vše zústalo bez úspěchu. Vzduchem začalo poletovat první shrabané listí a vítr nabýval na síle. Netrvalo dlouho a celodenní práce mistra Ochi-taki se v několika málo minutách proměnila v koberec pokrývající beze zbytku celé okolí jeho domu.
  " Ale co, alespoň se můžu těšit na zítřek na další skvělé zametání," pomyslel si mistr Ochi-taki...
 

Komentář ke článku (0)

Protože se mi vzhledem k počasí panujícímu několik posledních dní a neustále zvýšenému průtoku oblíbené pstruhovky nepodařilo zakončit vláčku na P, začaly se u mne projevovat po delší době zase jisté abstinenční příznaky a včera se mi konečně podařilo dokopat se po čase k vodě. 

 K revíru jsem dorazil s vlačákem lehce před pátou a očekával hlavně úlovek nějakého toho okouna, kteří se ve mnou navštívených místech před časem vyskytovali v poměrně slušných počtech i velikostech. Realita byla bohužel všehovšudy taková, že se mi během necelých dvou hodin věnovaných lovu podařilo odlovit jenom dva, z nichž jeden byl vysloveně čeřínkové velikosti. První z nich ulovený na woblera byl poněkud vzrostlejší, ale každopádně do 25cm, což byla dřív spodní hranice tam lovených ryb, inu něco se v průběhu posledních let změnilo i na tomhle revíru…

Prochytal jsem hlavně tři nejnadějnější místa a nic zásadního se nedělo, kromě jednoho neproměněného kontaktu s čímsi neznámým. Popošel jsem pár metrů stranou a pokračoval v pokusech o nějakého toho místního dravčíka. Wobík pro tuto chvíli nahradila guma.

Netrvalo dlouho a dostavil se záběr … Ale jak k němu došlo. Ačkoli je přívlač poměrně aktivní rybolovnou metodou, já zrovna v tu chvíli s nástrahou vůbec nepracoval a počítám, že už dávno ležela na dně, protože jsem zrovna v tu chvíli psal SMS :-) Když mi začalo prut tahat něco z ruky, odhodil jsem mobil a jal se zdolávat. Můj prvotní předpoklad, že by se mohlo jednat o candoše byl brzy vyvrácen a realitou byl bolen cca lehce přes pade. Nástrahu měl šluknutou až na skoro na pytel, ale dala se vcelku snadno vyndat stejně jako ryba samotná. Udělal jsem pár fotek a pustil rybu zpátky. O pár míst vedle jsem zaregistroval při vytahování nástrahy nějaký záblesk a následný zvířený kal se stal důkazem toh, že nějakého dravce se povedlo vydráždit a zároveň asi i poplašit, protože už se ani přes opakované pokusy i výměnu nástrahy neukázal a tak jsem zase popošel dál. Tam se nedělo vcelku nic, takže nastal čas postupného návratu. Během toho jsem se zastavil na místě, kde se mi předtím nějaká ryba zajímala o nástrahu no a na druhý hod tam byla kudla kolem 40cm, pár cvaků foťáku a aniž bych jí tahal ven šla zpět. O pár fleků jsem jsem s rozhodl definitivně svoje snažení zakončit a dát pár posledních hodů. Při jednom z nich směřovanému k převislým větvím příbřežní vrby najednou klepanec, mírný přiseknutí a na prutu ryba. Tentokrát to byl opět bolen cca 55cm, ale pro změnu chycený lépe za kraj tlamy než jeho první příbuzný. Pravda, nějakou extrémní bojovností zrovna dvakrát neoplýval, ale alespoň trošku se snažil bránit. Provedl jsem tedy jeho fotodokumentaci a pustil ho zpátky.

Krátce nato jsem to definitivně zabalil a vyrazil k domovu na smažené bedly. Ve zkratce jsem to zhodnotil jako poměrně podařený výlet, který přinesl po čase nějaké rybky a tentokrát výjimečně žádné utrhané nástrahy. Budu se tam na ně muset zase zajít brzy podívat.
 

Komentář ke článku (0)

Jaký je Váš názor na to správné jméno řeky odtékající ze západočeské metropole ?

Pokusím se podat několik různých náhledů na tuhle zapeklitou problematiku.
Z dob historických, ale ne zas až tak moc vzdálených se do Vltavy vlévala řeka Mže (nazvaná tak dle svého původního germánského označení Mies Fluss - čiže něco jako mlžná nebo bílá řeka) už někdy ve 12.století.
To, že její část a posléze "celá" řeka, dostaly název Berounka má také svůj původ v minulosti, kdy část oblasti jejího toku a okolí dostalo asi v 17.st do pachtu panstvo z Berouna a tehdy došlo i k přejmenování této řeky.
Svědectvím této skutečnosti budiž i fakt, že obec daleko po proudu pod Plzní zvaná Planá (u Nynic) nosila v minulosti jméno Planá nade Mží.
Nyní si zacestujeme časem poněkud vpřed a přeneseme se do doby nedávno minulé, kdy i v plzeňských školách bylo žákům kladeno na paměť, že Berounka vzniká soutokem čtyř Plzní protékajích řek - Radbuzy, Úhlavy, Mže a Úslavy - a teprve soutokem s Úslavou U Jiřího ji lze takto pojmenovat.
Jiný výklad však nabízí např. oblíbená Wikipedie, která jako vznik Berounky uvádí soutok Radbuzy a Mže v lokalitě nedaleko pivovaru.
A aby nebylo výkladů málo, nezbývá než přidat zažité označení rybářských revírů, kde Mže oficielně končí až u jezu v Bukovci a od tohoto milníku je již revírově označována jako Berounka 10.
Další názory jednotlivců říkají např. tolik, že když už pojmenování Berounka, tak nejdříve od přibrání levostranného přítoku-Střely.

Pokud jsem byl v době nedávné pozorný, mám za to, že díky iniciativě primátora Plzně pana Rödla došlo k tomu, že hranice vzniku Berounky byla nějakým způsobem posunuta a dle této verze došlo tedy víceméně ke sloučení hranic rybářského revíru a uznání vzniku Berounky v již zmíněném Bukovci. K tomuto sjerdnocenému názoru bych se asi přikláněl i já.
  V této situaci nelze nevzpomenout na hádanku Vilyže, kde se po jasně položené otázce - Co udělá jedna ze západočeských řek po soutoku u pivovaru ? - dozvídáme následující - ZeMže !

Komentář ke článku (7)