Tento zajímavý trik používám již více než 20let  pro záchranu pevných typů splávků.Je vcelku jedno, jestli se jedná o typ, který je uchycený bužírkou ve spodní části nebo proříznutý kus typu káča.
Při vázce za háček či zátěž (ne za splávek) ve větší vzdálenosti, kdy není možné stáhnout splávek přímo rukou a pak trhat a čekat, kde to povolí, postupujeme (za předpokladu lovu ze břehu) následovně :
Napneme vlasec mezi vázkou a špičkou prutu, ideálně sklopíme špičku k hladině ve směru vázky a hodně si namočíme ruce - to je důležité, jelikož suché ruce tady nefungují – a těmato mokrýma rukama střídavě „masírujeme“ vlasec před špičkou prutu, jako bychom jej přitahovali k sobě v poměrně svižném tempu – zjednodušeně protahujeme jej mezi prsty směrem k sobě za použití menší síly. Ruce namáčíme raději častěji než méně a za chvilku se již z vody vynoří náš splávek a blíží se k našim rukám – špičce prutu. Jakmile se ocitne v dosahu, stáhneme jej a bez obav o jeho ztrátu trháme zbytek sestavy.
Následkem zachránění splávku je sice občasné prodření bužírky, ale splávek je přeci jen cennější.
Sice na Vás možná budou někteří lidé koukat při této činnosti s ťukáním na čelo, ale účel světí prostředky a tento způsob funguje naprosto spolehlivě.

Komentář ke článku (1)

  Právě uplynulý víkend byl dalším vhodným časem pro nějakou tu rybářskou akci.
  V sobotu ráno jsem se vypravil zase po čtrnáctidenní absenci na vodu pstruhovou, která se po vydatných deštích naneštěstí zakalila a poněkud vystoupila nad svůj obvyklý stav. Původním cílem lovu bylo pokusit se lapnout nějakého zapomenutého duháka nebo štičku, ale brzy se ukázalo, že chytit cokoli bude asi docela problém. Hned po příchodu k vodě, jsem  zjistil její aktuální stav a o možném úlovku jsem tedy měl vlastně vcelku jasno. Navíc v místech, kde bylo před třemi týdny narváno takovým způsobem, že jsem to v životě neviděl, byli již neomylně zabrozeni další dva lovící, kteří tam zjevně nebyli náhodou, jak posledně tvrdili někteří ...
   Proto jsem se radši odebral do nižších partií řeky, kde se však úspěch nedostavil a při zpáteční cestě proti toku vody jsem se v místě, kde předtím dvojice lovila, zastavil, spatřil jednu rybu velikosti cca 30cm skákat nad vodou takovým stylem, jako by byla chycená nebo ji lovil snad metrový dravec, našel odloženou krabičku bíláků, nic nechytil a šel zase vzhůru. Tam jsem odvrátil zero lapeným potočákem do třiceti cm a zbytek vymezeného času pro lov jsem už jen protelefonoval zabrozen do půli stehen v mírném proudu, aniž bych cokoli utopil, což bylo asi největším zdarem této akce, pominu-li, že jsem si vyzvedl u kámoše několik zmasilých šťov pro odpoledně-podvečerní rybolov, který jsem v průběhu zabrození domluvil s kolegou Zápařem (zde "nediskutujícím" jako Johnysax).

   Jak domluva zněla, tak se vše i uskutečnilo a někdy kolem páté odpoledne jsme již seděli na našem dobře známém revíru, kde jsem měl já v úmyslu odlovit nějakého toho kapříka za účelem jeho likvidace způsobem konzumace, případně pak hada, se kterým bych měl zřejmě podobné plány. 
 Já se za tímto účelem vybavil pouze feedry, žížalami a očekával jsem, že záběrů nebude mnoho, což vlastně bylo i mým cílem, zatímco Johny se pokoušel lapit něco na matchku se splávkem za použití takzvaných kuliček štěstí a nějakého toho bíláka.
    Pravdou je, že první cca hodinku a půl se nic moc závažného, co by stálo za zmínku, nedělo, nepočítám-li pár drbanců, jejichž realizace v podobě cvičného záseku nebyla úspěšná ani náznakem. Osobně jsem tvrdil, že když už, tak by to mohlo začít tak v půl osmý.
    Ještě před tím, než rafičky hodinek doběhly k této metě, událo se několik věcí. Podařilo se mi odlovit tlouštíka, krásného leč malého lína, vypít dvě piva a Johny se mezitím s plavanou přemístil o kousek níže po vodě, kde jsou pro tuhle techniku přeci jen o fous lepší podmínky.
    Já se také ještě stihnul přesunout o kousek níž, kde se sedělo mnohem lépe a stromy klenoucí se nade mnou mi dodávaly pocit bezpečí lůna téměř mateřského, navíc se tam několikrát plesknul kapr provokatér a šel jsem tedy po něm.          Netrvalo dlouho a záběr se vskutku dostavil, takové zde klasicky nevýrazné pohupování špičky, po kterém když zaseknete, necíte na prutě rybu hned, ale až po domotání třeba dvou-tří metrů vlasce. Tak to bylo i tentokrát a za chvíli jsem se již přetahoval s cílovou rybou, která měla po zdolání a změření ideálně konzumních šupinatých 46cm a dostala tedy plánovitě za uši. Tenhle záběr přišel za pět minut půl osmé, takže jsem moc neprohádal.
 
    Johny se mezitím rozjel a po zakrmení zdolával cejníka za cejníkem, ale velikostně to byla spíše nouze a nebýt jednoho chyceného za triko, nedalo se o žádném náročnějším zdolávání mluvit ani náhodou. Já mezitím zdolal jednoho dalšího tlouštíka o fous většího než toho prvního a těsně před závěrem času, který jsme lovu vymezili se ozval druhý feeder a po záseku se na konci návazce začal zmítat další soupeř z rodu kaprů, tentokrát o pár centimetrů delší než v prvním případě a formy lysé. Zdolání a následné vylovení rukou proběhlo opět bez problémů a tak i tento silák dostal pozvánku k nedělní večeři .
    Úhoř se toho pozdního odpoledne sice neukázal, nicméně i tak se jednalo o příjemné posezení s menším počtem záběrů i ulovených ryb, ale přesně tak to mělo být. Pravdou je, že kdykoliv jsme šli s Johnym na hady, dopadlo to tak, že se výjimečně chytil jeden a to ještě málokdy, a když už tak poměrně krátké délky a popravdě, spíše se nám slušní hadi vždy dokázali velkým obloukem vyhnout.

    V neděli odpoledne jsme pak zaskočili na jiný nedaleký revír s cílem odlovit zas něco trochu jiného, ale dříve než se naše snaha shledala s jakoukoli kladnou odezvou v podobě očekávaných úlovků, přihnala se odkudsi bouřka a nic nedala na naše přesvědčování, že to ještě chvíli prubnem a ať tedy půlhodinky počká a ještě na pár chvil se nám klidí z cesty a nekříží tak naše plány, ale veškeré naše snažení bylo marné a na intenzitě nabírající živel zakrátko ukončil naše počínání a donutil nás ke zrychlenému přesunu směrem od vody.
   
Tak tedy dopadly spojené víkendové lovy a já byl vlastně rád, jelikož jsem se doma mohl těšit na odezvu Vánoc v podobě smažených řízků a echtovní rybí polévky, tu Ája umí (i když to teoreticky nejde) vážně víc než dokonale.
 

Jak ten feeder zase jednou zamakal ...

 

     V průběhu minulého týdne se mi podařilo vyšetřit si po delší době chvíli času po práci a vyrazil jsem na blízký revír otestovat chytačku s feedrem, abych byl přesnější tak vlastně s feedrem a pickrem zároveň. Času totiž nebylo mnoho a chtěl jsem tímhle způsobem docílit více záběrů za kratší dobu. Zkrátka, měl jsem zato, že vymezený čas se musím pokusit využít v co možná největší míře. Pravdou je, že lov na dva pruty tohoto typu je leckdy už téměř kontraproduktivní, kdy jeden spíš o půlku záběrů přijde, než aby si lépe zalovil. Obavy z něčeho podobného jsem si příliš nepřipouštěl, ačkoli jsem se dvěma feedry nebyl u vody už delší čas a navíc v lokalitě, kde o záběry většinou nouze opravdu nebývá.
 

     Přípravy i výbavu jsem jako již tradičně omezil na minimum, ale stejně, to máte : pruty, navijáky, vidličky, podběrák, židli, hadr, nějaké ty drobnosti v podobě peanu, metru, papírů či bižuterie a taky něco málo krmení a krabičku bíláků. Cestou jsem se zastavil pro dvě hrsti hlíny, které jsem do futra přidal, v misce pro uchování potravin to všechno pěkně promísil a šel jsem na to.
 

     Stav vody v řece byl takřka ideální, vítr mě moc nezlobil a tak jsem se po chvíli příprav usadil na břehu, pošteloval svoje dvě tykadla a za chvíli se již v pravidelném rytmu začaly dostavovat záběry, jejichž intenzita se zdála být naprosto ideální proto, aby se s mírnými obtížemi daly efektivě obsluhovat oba pruty a neproměněných záběrů tak bylo naprosté minimum. Na picker jsem nasadil kmen 0,16mm s návazcem o kousek slabším tj. 0,14mm, průběžkou s forpasem cca 30cm dlouhým zakončeným háčkem velikosti č.12. Feeder byl osazen podobnou sestavou pouze s tím rozdílem, že na kmeni 0,18mm byla na návazci o fous silnější šestnáctka. Tady jsem na háček sice dával většinou o dva červíky navíc, ale na druhu lovených ryb, jejich velikosti či četnosti záběrů se tento drobný fakt nikterak neprojevoval a ryby spolupracovaly hned odpočátku přímo ukázkově. Během vymezené dvouhodinovky se na háčcích pravidelně střídali cejni ve velikostech mezi 35-45cm, karasi, mezi kterými měl ten nejslušnější kolem 37cm, podoustve spíše menších velikostí a v neposlední řadě posezení u vody zpestřili svojí bojovností ulovení kapři, kde největší z nich měl taky něco kolem 45cm, nicméně nejvíc z nich mi dal zabrat asi nejmenší z nich, lysec asi 42cm, který se stejně jako ostatní tohoto druhu nechal po záseku poměrně snadno přivést ke břehu, kde pak zapnul na druhý rychlostní stupeň a zdolávání se začalo protahovat nad míru přiměřenou poměrům a za dozoru a povzbuzování největší místní vydry, kotelníka Míry, jsem tedy kapříka trpělivě zdolával, abych ho nakonec po několika minutách definitvně udolal, přemohl, vylovil, zdokumentoval a pustil zpět do rodného živlu, stejně jako všechny účastníky tohoto podařeného zájezdu. 
 

     Je pravdou, že druhová pestrost této vycházky nenaplnila zcela má očekávání, ale počet zdolaných ryb a jejich na místní poměry relativně slušné velikosti byly toho zdatnou náhradou. Samozřejmě se jako již tradičně nepodařilo seknout vše, co se zajímalo o nástrahu a o několik ryb jsem v průběhu zdolávání přišel, ale přesto se na mě podívala vcelku slušná řádka ryb, jejichž počet bych odhadoval někde kolem třiceti kousků a celkovou hmotnost pak zhruba 17-18kg, což naprosto uspokojilo načas mé feedrové choutky a pozvolna se blíží čas, kdy se již bude třeba začít se věnovat také jiným rybím druhům.
     

Zajímavým fenoménem lokality, ve které jsem lovil, je značné a opakované kolísání hladiny a to mnohdy i o 30cm dolů a zase zpět. Pravdou je, že ač tam lovím už léta, zatím jsem se pořádného vysvětlení nedopátral. Jedním z vlivů bude zřejmě přítomnost turbíny u blízkého jezu, která při svém spuštění natáhne víc vody, než asi protéká přes jez obyčejně, ale pravdou je, že díky tomu zas musí téci méně vody přes jez a aby to řece o šířce cca 30m udělalo výše zmíněný rozdíl ve sloupci vody, je-li tam standardně tak 80cm, to se mi zdá poněkud nepravděpodobné. Došel jsem však tentokrát k tomu, že vlivů na kolísání výšky hladiny bude asi více a jedním z nich bude bezpochyby vítr. Nad zmíněným, cca padesát metrů širokým jezem, je poměrně dlouhý a klidný úsek a jak jsem se sám při lovu pod ním několikrát doslova na vlastní kůži přesvědčil, že fouká-li vítr proti vodě, odtéká díky tomu i přes jez méně vody. Otočí-li se v tu chvíli vítr směrem po vodě, dojde tak k efektu zcela opačnému a vítr tlačí vodu na jez a tak se stane, že během chvíle teče najednou přes jez o pěkných pár cm vody více, než v předchozím případě, což se při zúžení koryta na úseku dále pod jezem projeví ještě výraznějším rozdílem než v podjezí samotném.
     Lov jako takový hodnotím velmi pozitivně i díky tomu, že se obešel bez výraznějnějších komplikací způsobených ať již nesouhrou při lovu na dva feedrové pruty zároveň, častými vázkami, přílišným trháním či tím, že by rybky odmítaly spolupracovat. Vše fungovalo, tak jak mělo a všehovšudy jsem převazoval jeden utržený háček a to bylo asi tak vše, co se během téhle krátké výpravy dalo smysluplně stihnout. 
   Na závěr se na mě připlavala podívat i štika, toho času již v pokročilejším stadiu rozkladu, škoda jí .
 

    Dlouho očekávaný termín zahájení lovu ryb na pstruhových vodách, 16. duben, nadešel a šlo se na ně. U mě byl tenhle den o to vzácnější, že jsem si pstruhovku vzal letos cca po deseti letech, kdy jsem na P vody zanevřel i z toho důvodu, že lepší než tahat na P nejčastěji nebránící se ryby mezi 15-25cm, stalo se pro mě jarní koketování s feedrem a plavanou poněkud pohodlnější alternativou, jak si povodit jiné větší a vzdorující ryby. 
    Nicméně celodenní vycházky s vlačákem okolo prudkých říček a zarostlých potůčků mi pravda chyběly víc, než jsem si připouštěl, a i proto jsem se letos na pstruhovky vrátil. V tomhle článku určitě nehodlám hodnotit kvalitu rybí osádky tuhle a támhle - na to je při zahájení poněkud brzo a tyhle zahajovací vycházky většinou nepřinášely žádné extrémní kusy ani přehršle záběrů - a ani to, jestli někde zasáhla do toku lidká ruka, víc než by bylo záhodno. Spíš se bude jednat o mé subjektivní pocity spojené s tímto návratem po letech, pár fotek z okolí vody a v neposlední řadě také trochu té zpravodajské činnosti z lovu samotného.
     Zahájení samotné bylo směrováno na řeku Mži do Svojšína a blízkého okolí, kam jsme plánovali vyrazit společně s Gregorem a trošku to tam poškádlit. Vcelku rozumně jsme se nehrnuli k vodě hned na šestou, ale posunuli jsme si start cca na půl osmou. Jediné, co mě lehce znepokojovalo, byl Jirkův požadavek, abych mu dovezl dvě půllitrovky rumu, což jsem učinil a děsil se následků, že bysme je snad měli v průběhu dopoledne vymlasknout. Naštěstí se ukázalo, že Jiří zašel ještě večír na dvě, což se poněkud protáhlo a ráno nebyl ve zcela optimální formě, respektive do ní měl docela daleko a tak se spokojil s jedním točeným, aby si osvěžil jazyk a lahve nechal naštěstí na jindy :)).
      Jak se dalo očekávat, zahajovací den nepřinesl na této vodě žádné větší překvapení, snad krom toho, že ulovení jakékoli ryby se ukázalo docela těžkým oříškem i pro tak zkušenou dvojici lovců, jakou byl náš tandem. Řeka nás podle očekávání přivítala lehkým nadstavem a v průběhu dopoledne jsme potkali dalších zhruba osm až deset lovících, z nichž pak některé i opakovaně, ale žádný z nich nehlásil, že by byl jakkoli úspěšný. Obešli jsme slušný kousek řeky po i proti proudu, ale světe div se, ryba žádná.
     Kolem poledne to pak Jirka zabalil a já u vody osiřel s tím, že to ještě chvíli zkusím a pak se přesunu na jiný menší revír vzdálený několik desítek kilometrů. Během zbylého vyšetřeného času se mi nakonec povedlo chytit klíště a nakonec přeci jen prvního letošního potočáka o délce cca 28cm, který byl bezesporu "rybou dne". Za krátkou chvíli ho následoval ještě hrouzek, který si bez bázně a hany vyšlápl na dvojku rotačku. Tím jsem uzavřel výlet na Mži a pokračoval dál.
    Po zrychleném přesunu vlakem jsem konečně dospěl k revíru, který plně splňoval moje představy o pstruhovém revíru plném vývratů, padlých stromů, tůněk, přelivů a jak se nakonec ukázalo, tak i ryb. Na to, že jsem se k téhle vodě dostal až někdy kolem třetí hodiny, aktivita ryb byla poměrně slušná, což svědčilo o tom, že tady opravdu jsou. Prošel jsem okolo potoka nějaké tři kilometry, avšak i tady se našly úseky, kde bylo znát, že na nich vládne tzv. chatařská míra, a potkat se tam s rybou hraničilo téměř se zázrakem. Přesto jsem se tady dočkal řádově desítek záběrů a nějakých cca dvacet kousků jsem odlovil, ale ani tady velikost ulovených ryb nepřesáhla magických 28cm.
Znaven celodenním lovem a plazením se okolo vody jsem nakonec podlehl volání civilizace a během návratu jsem se zastavil na točenou plzeňskou dvanáctku, která takzvaně bodla.
 
     Druhý den se nesl ve znamení plánované premiérové výpravy s přítelkyní na říčku Teplou, která byla teda po pravdě křišťálově čistá, ale zároveň i mrazivě ledová. Tady musím ocenit hlavně odolnost svojí polovičky, která odhodlahně a houževnatě postupovala se mnou podél revíru, i když místy se dalo je sotva hovořit o tom, že by tamtudy normální smrtelník, natož pak ženského pohlaví, dobrovolně a za plného vědomí brouzdal, ale jelikož bylo pěkně a slunečno, zvládli jsme tuto anabázi také vcelku bez problémů, až na situaci, kdy jsme se blížili k Bečovu n T., kde toho dne probíhaly oslavy relikviáře, jak já říkám bestiáře, Sv. Maura a bylo tudíž přelidněno, zejména pak počet projíždějících motorkářů převyšoval únosnou mez snad desetinásobně. Tenhle krásný revír vinoucí se roztomilým údolím z jedné strany lemovaným silnicí a z druhé železnicí také nepřinesl žádnou velkou porci úlovků, nicméně i tady se pár ryb na moje nástrahy nechalo nachytat. K mému překvapení jsem pak zjistil drobnou nesrovnalost v popisu revíru, kde je uvedeno - od jezu v Bečově až k Cihelnám - a právě u zmíněného jezu v Bečově jsem hodlal výpravu zakončit. Když jsem se pak dostal k velkému jezu pod Bečovem, který vypadá vážně nadupaně a následně se chystal pokračovat v lovu nad ním a postupovat dál k bečovskému jezu, zarazila mě Ája a ukazovala na cedulku na stromě, která říkala nene, tam už nesmíš. Po zdárném zakončení akce tedy u jezu níže, jsme vyrázli zpět k domovině a neopomněli svlažit vyprahlá volátka pivečkem v nejbližší osvěžovně.
   

    Na neděli jsem pak měl v plánu projít si další část revíru, na kterém jsem lovil v pátek odpoledne. Úsek, kde jsem tentokrát začínal vedl ještě blízkým okolí zástavby a zahrádek a i tady to vypadalo, že chatařská míra i zde vládne pevnou rukou. Z přilehlých pozemků mě hned po ránu vítal zuřivý štěkot několika místních mazlíčků, v tomhle případě spíš zuřivých hovad, a já byl jen rád, že ploty drží. No, aspoň si šťastní majitelé taky užili časného nedělního budíčku. To, že bylo po ránu místy namrznuto a v údolí jinovatka ani nevadilo, protože s postupujícím dopolednem se den vybarvil do parády, že jsem nestíhal odkládat přebytečné svršky. Jakmile jsem se dostal nad civilizaci, byly kontakty s rybami hned častější a jednou z prvních byla dravá plotice, která si dovolila na woblírka v barvě potočáka, nicméně další podobný úlovek se již neobjevil a dalšími rybami byli již jen potočáci opět tradiční velikosti. Jedinou výjimku mezi nimi tvořil duháček minižák dlaňové velikosti.       

     Přístup k revíru byl všudypřítomně znepříjemňovaný seschlými stonky obřích bolševníků, kterým se místy člověk prodíral jen s největší opatrností, ale i tak jsem nechtěně několik flíčků došlápnutím na tyhle ležící potvory nekompromisně vyplašil.         Stejně jako na spodním části i tady se našly úseky, kde o záběr prostě nebylo k zavadění, ale výsledek byl podobný jako v pátek odpoledne a ani "top rybu" se mi překonat nepodařilo. 
 

    To je asi zhruba stručný report ze zahajovacího víkendu jednoho navrátilce na pstruhovku, během kterého jsem kupodivu nic neutrhl, nespadl do vody a vracel se jako před lety na pokraji sil. K tomu mohu jen dodat slovy dědy Komárka, že stále a pořád platí :

Ale je tady krásně ... Jo, tady jo !!!
 

Komentář ke článku (5)

   Doby již dávno minulé nikdo zpátky nevrátí, ale zapomenout na ně by asi nebylo to úplně pravé oříškové.
 Právě z toho důvodu, že si rád připomenu místa nebo výbavu, se kterou leckdo z nás třeba ještě začínal, vznikla i tato  úvodní stať a musím přiznat, že základním impulsem  pro mě byla fotka jezu v Doudlevcích pořízená v 50-tých letech, při jejímž shlédnutí mi lehce zvlhlo oko.  
    Zároveň budu rád, když omluvíte místy zhoršenou kvalitu snímků tu způsobenou ať již horší kvalitou originálu, nebo jinde zas mojí nestabilní pozicí při fotografování.
    Ačkoli se neřadím mezi znalce a totální fandy rybářské minulosti, pár věcí staršího data výroby se mém okolí vyskytuje a určitě nebude na škodu, když jimi budete moci potěšit svoje oko i Vy.
   Dále bych tady rád představil několik snímků z prostředí vodě a rybařině blízkému. Jak to tak vidím, půjde z mojí strany zejména o fotky několika navijáků, nástrah domácí výroby, možná nějaký ten prutík a přidám asi i několik fotek z akcí cca před padesáti lety.
   Nebudu se samosebou bránit ani zveřejnění Vašich starších fotek v diskusi níže, kde rád přivítám jak všechny tváře z historie přívlače, muškařiny, retra i od jinud ...

Komentář ke článku (3)