Co člověk to originál, co jedinec to jiný názor, přístup a hlavně, každý má jiné pořadí ...
V diskusi můžete zveřejnit Vaši vlastní průkaznou dokumentaci, aby Vám mohlo být uvěřeno.

Komentář ke článku (0)

  Jelikož je MRK velmi mocný a jako jednomu z mála mi zprostředkoval setkání s místní žijící legendou, A.D., nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o pár postřehů z deníku jeho rybářské latiny, zkušeností, rad a oblíbených rybolovných stylů, jelikož o této chodící studnici moudrosti zahrnující veskrze všechny obory by bylo možné sepsat jedním vrzem dílo rozsahu slušně obsáhlé encyklopedie či Dietlovských Synů a dcer Jakuba Skláře.

    Už první seznámení zde na netu naznačilo, že nepůjde jen tak o nějakého rybáře. Jeho široký     rozhled, ochota vždy a každému ve všem poradit, roztodivné historky hraničící místy až s utopií ba i to, že chytá poměrně krátce, to vše svědčilo o tom, že jsem konečně dostal tu správnou možnost něco nového se přiučit a být tichým svědkem pravého mistrovství skutečného nestora zdejšího rybářského serveru.

   Nicméně do doby, než jsem se v loňském roce odhodlal vyrazit do lázeňského města s redukovanou rybářskou výbavou na plánované posezení s A.D., mi veškeré tyto bližší detaily zůstávaly stejně jako Vám dokonale utajeny.

   A někdy vloni v dubnu se to stalo. Kráčím si takhle po hrázi Knížecího rybníka a na telefonu vyťukávám číslo na legendu jediné místní vody. A tu náhle již vím, s kým mám tu čest. Musím říci, že jsem zprvu poněkud překvapen, neboť údaje z MRKu hovořily o osobě věku něco přes 40let, zatímco mé oči nevěřícně odhadují věk někde cca o 20let výš. Toto zjištění mě zmátlo natolik, že jsem v tu chvíli zapomněl, je-li to Robert nebo Radek a tak jsem radši obě jména pravidelně střídal, abych se alespoň tu a tam trefil.

   Nevysoký, štíhlý, usměvavý, vyprávěcí, místy snad trošičku méně obratný než by bylo v danou chvíli vhodné, na kole se k vodě dopravující, s cigaretkou v koutku usazenou, v maskáči oděný, v gumáky obutý - takový je ve zkratce Anýzový dědek.

    Na úvod bych asi měl zmínit, že A.D. je poměrně plachý a obecně se mu stává spousta věcí, které se obyčejným smrtelníkům většinou nepřihodí v tak kumulované míře. Ještě před mým příjezdem, jsem byl např. obeznámen s tím, abych si vzal nějaké pořádné galoše nebo gumáky, jelikož je tam všude strašně bahna atd., jenže já chodím radši na lehko v pantoflích a tak :-(( A tak to šlo i bez gumáků ...
   V určitou dobu prý není možné vůbec chytat, jak tam žerou komáři a ostatní havěť a to je A.D. nadopovaný každodenně paličkou česneku, ale řekl bych, že tam koušou tak nějak normálně a to jdu k vodě většinou v kraťasech …

    Šíleným způsobem tam buzeruje RS, pravda, kontrolu jsem zaznamenal, ale nic víc – za to A.D. byl údajně kárán za starou ledničku odloženou nedaleko jeho lovného místa …

  A komu jinému se mohlo stát to, že mu při bouřce sjede po vlasci blesk a zničí mu hlásič, to snad ani nemusím zmiňovat.  No a jako perličku nesmím opomenout příhodu, kdy byl při rozvozu letáků zastaven policií s tím, že má sjeté gumy na kole. 

  Jako další se mi z jeho vyprávění zdálo poněkud nepřiměřené, kolik že to nachytá kaprů na třpytku (při jedné vycházce v létě 2009 mi jich hlásil asi pět, sice postupně slevoval, ale i to se nakonec vysvětlilo, bo MRK ví vše           -           

 Ale za kuriozitku považuji toto:
    Loni v listopadu (2009), když jsem se tzv.loučil s vodou, jsem při vláčeni najednou ucítil, jak mi prut ztěžknul v ruce. Zaseknu jemně, aby plandavka poskočila a najednou se prut prudce ohne bez jízdy šňůry (jen prokluz). Říkám si:" To zas bude pěknej dřevoř!" a pomalu, abych nezlomil prut, navíjím šňůru na cívku. Když jsem ji svinul k sobě, tak na plandavce visel za tlamu kapr 45cm a ještě mu z tlamy visela srkačka s 50m vlasce a šokovky.
Byl to můj zatím jediný kapr chyceny na třpytku regulerně za tlamu. (Copyright A.D.)

  Ačkoli by se mohlo zdát, že ten, kdo vždy a rád poradí a na příslušný bod rybářského řádu poukáže, se jím také sám bude řídit, ale není tomu zcela tak. Děd nemá problém s tím, aby si v dubnu nastražil marmišku, případně aby pro lov nástražek využil drobné chovné potoky v okolí.

     Co se výbavy k lovu týká, nepřísluší mi, abych ji jakýmkoli způsobem hodnotil. Mohu pouze říci, že dostat na kole k vodě tolik krámů musí dát docela dost práce, skoro bych věřil, že musí jezdit nadvakrát, ale přesto jeden až dva kousky stojí za zmínku. Prvním je pro zdolání ryb určený podběrák složený zřejmě ze dvou kusů různých výrobců, což se projevuje tak, že pravidelně jedna jeho polovina zůstane někde pod vodou. Dalším kusem, který mne zaujal je tzv. UU – neboli univerzální ubíječ vyrobený z hokejky – tudíž o osudu úlovku je tímto poměrně jasno a sám jsem viděl, jak tato zbraň výborně plní funkci, pro niž byla určena.

        K samotné technice lovu se zmíním v několika následujících větách. Obyčejně sedává A.D. u své domácí vody (která je mimo jiné jeho jediným lovištěm a je tedy až zarážející, že A.D. dokáže poradit jak na to na přehradě, řece, pstruhovce a vlastně i kdekoliv jinde:-) s kaprovým teleskopem osazeným swingerem a feedrovým prutem jištěným pro sichr policistou a pípákem. Háky obalené kukuřicí, červíky případně kočičím žrádlem tak, že víc už by to asi ani nešlo. Nához a další činnosti s rybolovem související vyvolají spíše úsměv než obdiv hodný mistra. Inu posuďte sami. Při náhozu je délka vlasce téměř rovna délce prutu, to celé se dá za záda, načež následuje švih a kdo již někdy nahazoval, ví že to není žádná švanda. Každopádně svému bezprostřednímu okolí je při této činnosti poměrně nebezpečný. O to víc mě jednou zarazilo, že pronesl myšlenku, jak by asi tak nahodil do vzdálenosti nějakých 90-100m, kde je zakrmeno a jak by to měl asi navázat.

    No, pravda je asi taková, že při maximální snaze dokáže nahodit možná k 50ti metrům do dálky i do výšky zároveň, vzápětí překlopí naviják a začne mohutně stáčet vlasec, při čemž stáhne nástrahu cca do vzdálenosti cca 15m od břehu. Při lovu se swingerem a následném záběru to vypadá asi tak, že vzhledem k velmi povolenému baitu není skoro možné, aby jej ryba vyšponovala pod prut, neboť vlasec se stále odvíjí z absolutně uvolněné brzdy a jak to vypadá při záseku s volným baitem si asi umíte představit J. Pravdou je, že při těch několika málo společných chytačkách jsem se vždy výborně bavil a to jak na živo, tak i z vyprávění, protože asi jen málokterý rybář se nedobrovolně koupal tolikrát jako on.

     Co se týká úlovků, tak mezi ty jeho nejčastější patří oblíbení dřevoři, jinak jsem ho popravdě mnoho ryb ulovit neviděl a to ani když braly vcelku dobře. Poprvé, když jsme spolu chytali nechytil prakticky nic, zatímco já tahal cejníky, ploťky, lína (načež mi druhý den psal, že je škoda, že se mi nedařilo, ač já byl s premiérou spokojen), druhdy zase kapříky. Troufnu si tvrdit, že objeví-li se v jeho úlovku „jedlý“ kus, je o jeho osudu předem rozhodnuto, jak jsem se mohl u jediných dvou kapříků velikosti cca 38cm na vlastní oči přesvědčit.

   Každopádně Knížecí rybník i jeho nestor skutečně stojí za návštěvu a pokud Vaše polovičky radši na kolonádu než k vodě, dejte jim volnost a vyražte si zalovit na revír opředený legendou.

P.S. Věřím, že Anděd se i na základě tohoto článku pousměje nad svým internetovým rybářským „mistrovstvím“ a vezme si alespoň některé ze svých rad k srdci.      

Komentář ke článku (167)

„Na líčení jsem já kanón,“ vyrušilo nás z ničeho nic během důvěrného rozhovoru s kolegou a od vedlejšího pivem a rumem nasáklého stolu, který svým stářím a sešlostí jakoby zdůrazňoval, že osoba, jejíž kosmatá ústa tato věta opustila, také již leccos pamatuje a snad i o té velké vojně s Turkem by za dlouhých zimních večerů dokázala se zaujetím vyprávět snad celé celičké hodiny a jelikož to byla vojna tuze dlouhá, nebylo by divu, kdyby se takové poutavé vyprávění podané s nevšedním nadhledem pamětníka protáhlo až do časného rána, kdy pak za počínajícího cvrkotu všelikerého zpěvného ptactva máme plnou hlavu dojmů a zasněné oči plné hvězd, trávy a prachu z dlouhých cest po době dávno minulé.

   Přerušil jsem tedy drobným pokynutím levé ruky svého po pravici sedícího známého, dávajíc mu tak najevo, že by to mohlo být zajímavé, pokud se tedy děd odhodlá a něco nám o svém líčení povypráví a bude-li v dobrém rozmaru, možná i kouskem pantomimy své historky obohatí, aby byla popisovaná situace co možná nejvěrněji zobrazena a přiblížena.  

   Spolusedící kolega byl zřejmě shodného názoru a tak do hospodského přítmí prosvětleného pouze nažloutlým a mihotavým světlem několika umaštěných žárovek, které ta nejlepší léta měly již dávno za sebou, mohla začít proudit slova zmíněného staršího pána, jehož si pro tentokrát dovolím nazývat kmetem, neboť při důkladném zkoumání jeho osoby se člověk stále nemohl zbavit silného dojmu, že jeho vous je poněkud delší, než by měl být, tváře propadlé víc, než je zdrávo, uši odstávající naopak méně, než se na první pohled jevilo, vrásky hlubší, než by se zdálo být možné, až by jeden čekal, že skrz ně bude možné zmíněnou osobu prohlédnout a snad jen alkoholem podkalené rybí oči se zdály být opravdu takové jaké jsou, ale ani na tento fakt bych raději nepřísahal, neb by se mohlo jednat o nějaký eskamotérský trik a už babička mi vždycky radila, abych si zejména na eskamotéry dával setsakramentsky velký pozor !

   Po chvíli mlčení, kterou si tento veterán vzal zřejmě na rozmyšlenou, aby si po letech srovnal myšlenky, se začala z jeho vrásčitých úst linout slova, na která jsme dychtivě čekali a rázem jsme se ocitli ve spárech jeho vyprávění a hltali každou jeho hlásku.

   Ono to není jen tak, řeklo by se líčení, ale to má úplné přehršle všelikterých a rozličných způsobů, možností, variant, sestav a bůh ví, čeho všeho ještě, že kdyby se někdo rozhodl takové líčení důkladně popsat, těžko kdy se mu to podaří a to ani nemluvím o jeho odnožích, které již dávno upadly v zapomnění a ani já je nepamatuju ... A že už něco pamatuju !

   Ale pojďme k rybám a líčení na ně, povím Vám mladí pánové, jak jsem líčíval já, když jsem na ně ještě chodil a jakoby se zasnil, dodal, … k malebně se vinoucím meandrům nedaleké nížinné říčky u blízkého splavu.

   Ze všech zástupců vodní říše mi učarovaly zejména dravé druhy ryb a právě líčení na ně bylo nebo snad ještě je tím největším pošušňáním, jaké jsem mohl u své oblíbené vody zažívat.

    Mezitím si nechal stařík poručit další pivo s rumem a netrvalo dlouho, když po řádném usrknutí po odfouknutí načechrané pěny vysrknul i kalíšek toho nejostřejšího bramborového moku jaký osada znala.

   Z našich dravejch ryb můžeš, mladej, líčit na každou, ale zdaleka ne každou můžeš chytit ! To máte, kluci,  líčení na štiku, sumce, úhoře, okouna nebo candáta, potažmo i bolena, i když ten spíš prohání hejna ouklejí těsně  pod hladinou a na nalíčenou rybku dělá maximálně dlouhý nos. Všehovšudy si pamatuju jednoho jedinýho, kterýho jsem dokázal ošálit a moji nalíčenou rybku slupnul. Co se týká  příslušníků vokounovitejch, na ně jsem až tak moc nelíčil, jelikož dravec mému srdci nejbližší byl hlavně velkej sumec a nekorunovaná královna našich sladkejch vod – zubatá štika, která pak jako nejagresivnější predátor našich vod bejvala taky mým nejčastějším úlovkem, což bylo zcela jistojistě daný i tím, že živá kořist je pro ní zkrátka nejpřirozenější potravou a mnohdy je při lovu natolik slepá, že chytit ji je opravdu dílem okamžiku. Ale teď už mi, kamarádi, trošku vyprahlo a jazyk se mi lepí k patru, to by bodlo jedno orosený a kdyby tuhle soused pustil kapánek rumu, hned by se nám líp povídalo. Koupili jsme dědkovi tedy pivo a rum a čekali s neutuchajícím zájmem, co z něj ještě vypadne.

   Po tom, co si řádně přihnul z obou sklenic zároveň, rozpovídal se dál, jak že to tehdá bylo.

Jo a s těma sumcema jsem Vám to klucka řikal ? Že ne ? Tak hele, já tady několik sezon po sobě čistil řeku od sumců tak, že jsem vždycky rozvezl po řece pár míčů, pod který jsem zavěsil rybu na háku a ráno jsem se pak jel podívat, jak že to přes noc dopadlo a věřte, dopadlo to většinou tak, že jsem ryby ani nemohl odnést. Ne snad proto, že bych žádnou neslovil, ale pod jejich tíhou nebylo možný vytáhnout je žebřiňáku do kopce nad řekou, až mi kolikrát musel přijet na pomoc vozka se dvěma pivovarskejma valachama.

   Nebylo by tam ještě jedno zrzavý ?

No víte, my už asi budeme muset jít, ty naše holky by o nás asi měly strach, už je přeci jen dost pozdě …

   A to jste mi vlastně připomněli, že já už tady nějakej čásek marně líčím na jednu pohlednou důchodkyni vod vedle, vona je už nějakej dobu sama a vždycky se tu takhle pozdějc staví na jedno malý a já už ji mám pár tejnů v merku a ona furt nic. A bacha, už jde.

    Naše zraky se zvedly a od starce zamířily k právě se otvírajícím dveřím, do kterých vstoupila na svůj věk pohledná a přívětivá starší dáma a u baru si objednala již zmíňovanou malou dvanáctku.

    Snad dědovi naše přítomnost dodala odvahy a rozhodl se svoji favoritku konečně oslovit a se slovy teď anebo nikdy prudce vstal a to právě neměl dělat ! Jeho stářím a alkoholem zmožené tělo se zcela nekontrolovatelně sesunulo k zemi přímo k nohám výše uvedené paní. Ta, vidíc svíjet se nedaleko svých kotníků tak zuboženou lidskou bytost, sebrala veškeré morální i fyzické síly a dobráckým hlasem špitla : „Tak pojď ty moulo, já se o tebe postarám, takhle bys mi zvlčil !“

   Zavěsila si ho do rámě a volným krokem napodobujícím kroky tiché lesní šelmy si jej odváděla do svého hnízdečka a od těch dob už nedali jeden bez druhého ani ránu !

Komentář ke článku (0)

  Při lovu na feeder dochází často k poškození koncové části kmenového vlasce cca 1-3m od návazce a to zejména při přípravě k nahození sestavy s naplněným krmítkem. Poškození spočívá hlavně v překroucení a oslabení této části vlasce při jeho protahováním skrz očka.  Základem je udržovat očka v čistotě, čímž tento problém z menší části odstraníme, jak mu ale předcházet co nejlépe, to se pokusím popsat v textu níže.

Komentář ke článku (0)

Pro záchranu nástrah z vázek bez rozdílu jejich druhu je první možností zkusit je vyprostit takzvaně z druhé strany, tj pokud to lze po břehu či vodou obejít místo vázky a zkusit ji uvolnit tahem či mírným švihem z opačného směru. Jsou-li háčky zachycené mezi kameny, většinou se záchrana podaří. Plovoucím woblerům stačí mnohdy jen povolit a uvolní se z vázky díky svým plovoucím vlastnostem, několikrát už stoupání wobleru z vázky skončilo krásným záběrem štiky.

Pokud jej však zasekneme natvrdo do pařezu, nezbývá než použít vyprošťovač nástrah ať už zakoupený či vlastnoručně vyrobený, nicméně jeho funkčnost je limitována vzdáleností vázky od břehu a nejlepších výsledků při jeho použití dosáhneme určitě z lodi. Ten na fotce je vcelku funkční a jeho pořízení vyšlo na cca 88,-Kč.

Několikrát jsem na tekoucí vodě s úspěchem praktikoval otevření navijáku a puštění několika metrů vlasce po vodě za místo vázky, načež pak při zavřeném překlapěči imitujeme zásek a pytel na vlasci vzniklý pak vytvoří protitah opačným směrem a nástraha je také leckdy venku.

Na podobném principu funguje i posílání např. věnečku z vrbových proutků po vlasci za vázku, (zde experti nahrazují vrbu největším plovoucím woblerem z výbavy, čímž se vyhnou případnému postihu ze strany RS za poškození pobřežních porostů ) načež opět následuje zásek.

Další možností je pak tzv. vystřelení nástrahy – kdy při vázce napneme vlasec na maximální možnou míru a vzápětí jej co nejrychleji uvolníme, což mi funguje nejčastěji u gum.

Na závěr si neodpustím důležité upozornění, které má význam zejména při neúspěšném vyprošťování, kdy se rozhodneme nástrahu definitivně „urvat“. Výrazně doporučuji, se při trhání – hlavně pak na mělčí vodě a při použití gum a plechu (woblery přeci jen kladou vodě větší odpor a riziko zranění není tak velké) – nedívat směrem, kde nástraha vázne, nýbrž se otočit bokem, případně zády a vyvarovat se tak možné zranění, které by taky mohlo přerušit náš rybolov na delší dobu, než bychom si přáli.

Komentář ke článku (1)